Vrozená srdeční vada s neúplným oddělením levé a pravé síně. V mezisíňové přepážce je komunikace umožňující zkrat mezi síněmi, a tím míšení krve mezi systémovým a plicním oběhem. Zdaleka nejčastěji je defekt umístěn ve střední části mezisíňové přepážky (defekt typu secundum), méně často při jeho okrajích při vústění horní či dolní duté žíly (defekt typu sinus venosus superior či inferior), který často doprovázejí i anomálie vústění plicních žil. Defekty koronárního sinu jsou velmi vzácné a stejně jako defekty typu primum bývají spojeny s dalšími vadami.
Jedná se o nejčastější vrozenou vadu v dospělosti.
Projevy mohou být velmi nenápadné. V dětství a v časné dospělosti se zpravidla neprojeví, bývá dlouho dobře tolerován, mívá nenápadný poslechový nález, často tak bývá zjištěn náhodou. Z týchž důvodů se jedná o nejčastější vrozenou srdeční vadou zjištěnou až v dospělosti, typicky po 40. roku věku. Důsledkem dlouhodobého oběhového přetížení pravostranných srdečních oddílů zkratem (tzn. objemem navíc) je časem jejich zvětšení s projevy srdečního selhání (nevýkonnost, dušnost, otoky nohou) a s výskytem arytmií, případně zvýšením tlaku v plicním oběhu (plicní hypertenze). Velmi vzácně se může současně přítomná žilní trombóza uvolnit a dostat se přes pravou síň nikoli, jak je obvyklé, do plicního oběhu (plicní embolie), ale přes defekt septa síní i do levostranných srdečních oddílů a odtud do tepen systémového oběhu (tzv. paradoxní embolizace), a způsobit tak např. cévní mozkovou příhodu.
Nejčastěji prováděným testem pro diagnostiku defektu septa síní je echokardiografické vyšetření (nazývané také „echo") což je ultrazvuk srdce. Nejčastěji se dělá přes hrudník, nicméně pro definitivní průkaz je potřeba provedení takzvaného jícnového echokardiografického vyšetření, které se provádí speciální sondou zavedenou do jícnu. V některých případech jsou nutná další vyšetření, jako je magnetická rezonance, CT vyšetření nebo srdeční katetrizace. Tyto doplňující testy jsou většinou nutné k upřesnění diagnózy, zhodnocení dalších možných přidružených vad a případně k naplánování intervence.
Je vyhrazena pro velké významné defekty. Metodou volby pro nejčastěji se vyskytující centrálně umístěné defekty s velkým lemem je katetrizační uzávěr speciálním okludérem. Provádí se v místním znecitlivění z žilního přístupu v třísle, kdy defekt překryjí z obou síňových stran dva spojené disky, okludér časem vroste do mezisíňové přepážky, dočasně, aby na discích nedošlo ke krevní sraženině, je třeba užívat léky blokující shlukování destiček. Ostatní typy defektů nebo i velmi velké centrální defekty, se řeší kardiochirurgickou operací v mimotělním oběhu (často se musí současně řešit nedomykavost trikuspidální chlopně, anomálie plicních žil aj). Pacientům pomůže uzávěr defektu v každém věku, pokud je uzávěr proveden až po 40. roce často i po řešení přetrvávají arytmie, protože síň zůstane zvětšena.
Po katetrizačním nebo kardiochirurgickém uzávěru je třeba minimálně 6 měsíců nebo trvale dodržovat profylaxi infekční endokarditidy a docházet na pravidelné kardiologické kontroly, ať už do kardiocentra, nebo do kardiologické ambulance. Podrobné informace vám jistě poskytnou na pracovišti, kde byl výkon proveden.
Pokud se pokračuje v konzervativním postupu (tzn. bez provedení intervence), je nutné dodržovat pokyny ošetřujících lékařů a docházet na doporučené kontroly. V některých případech se sleduje stav nemocného a po dosažení určitých parametrů je u nemocného indikován výkon.
