Aortální regurgitace (někdy zvaná také insuficience) je nedomykavost aortální chlopně. Aortální chlopeň je umístěna na výtoku z hlavní srdeční pumpy (levé komory) – ta vytlačuje krev do hlavní tepny (aorty) a odtud do celého těla. Aortální chlopeň je tedy vlastně ventil, který pouští krev z levé komory do aorty, ale zabraňuje, aby se vracela z aorty do levé komory zpátky. Pokud aortální chlopeň z nějakého důvodu netěsní a krev se přes ni zpátky do komory vrací, mluvíme o aortální nedomykavosti. Pokud se takto vrací do levé komory velké množství krve, je levá komora přetěžována – o to více totiž musí s každým tepem do aorty vytlačit, aby tělo dostalo dostatek živin a kyslíku. Pokud není aortální nedomykavost vyřešena (většinou operačně), levá komora se za určitou dobu vyčerpá a pak mluvíme o srdečním selhání. Aortální chlopeň je tvořena u naprosté většiny lidí třemi symetrickými poloměsíčitými cípy.
U menšího procenta pacientů jsou příčiny vrozené (například různé genetické syndromy, nepoměr velikosti aorty a její chlopně nebo jiný počet cípů chlopně, než jsou obvyklé 3). Většinou však jde o změny na chlopni, které nastanou v průběhu našeho života. Nejčastěji jde o pozvolnou degeneraci původně jemného vaziva chlopně a její postupné zvápenatění vlivem stárnutí. Cípy se stávají tuhé a nepřiléhají dobře k sobě. (Velmi často se současně také vinou ztuhnutí špatně otevírají – aortální stenóza). Jinou příčinou může být poškození chlopně infekcí (infekční endokarditida). Někdy se chlopeň roztrhne společně při prasknutí stěny aorty (například při neléčeném vysokém krevním tlaku). Ostatní příčiny jsou vzácnější.
Sama o sobě aortální nedomykavost nebolí ani nezpůsobuje jiné příznaky. Krevní oběh se na postupně vzniklou a dlouhotrvající regurgitaci dokáže do jisté míry adaptovat – levá komora zvětší svůj objem a vypuzuje více krve, k srdečnímu selhání dochází třeba až po mnoha letech. Pokud se ale nedomykavost rozvine rychle anebo je objem krve vracející se do komory velký, pak to způsobí, že levá komora se nedokáže přizpůsobit a přečerpat tak velké množství krve do oběhu. To vede k tomu, že tělu chybí kyslík, zprvu při námaze, později i v klidu, a pacient je dušný. Druhým důvodem pro dušnost je to, že nepřečerpaná krev se hromadí před levou komorou, tedy v levé předsíni a v plicích. Ty jsou překrvené a nemohou předávat dostatek kyslíku z vdechnutého vzduchu do krve. Přetlak krve v plicích způsobí následně i selhání pravé srdeční komory, pacient může pozorovat vznik otoků – zvláště dolních končetin.
Základem zjištění aortální nedomykavosti je stejně jako u dalších srdečních vad pečlivé celkové klinické vyšetření, zvláště poslech srdce a plic. Lékař může slyšet na srdci šelest.
EKG může odhalit známky rozšířené levé komory, ale samotnou aortální nedomykavost rozpoznat nedokáže.
Nejlepší a nejpraktičtější zobrazovací metodou, která dá jasnou odpověď, zda jde o aortální regurgitaci či nikoliv, je ultrazvukové vyšetření srdce (tzv. echokardiografie), tedy vyšetření sondou přiloženou na hrudník pacienta. Echokardiografie také dokáže spočítat, jak moc je tato vada závažná a zda, případně kdy je potřeba podniknout léčebný zákrok. V některých případech je třeba doplnit ještě další zobrazovací metody či některá specializovaná vyšetření.
Nejvhodnější způsob léčby stanoví většinou tým pracovníků kardiocentra po společné poradě. Historicky nejběžnějším způsobem je náhrada poškozené aortální chlopně chirurgickou operací – tedy otevření hrudníku, napojení pacienta na umělý krevní oběh, zástava srdce, vynětí zvápenatělé chlopně a všití chlopně umělé, a to buď kovové, nebo „ušité" ze zvířecí tkáně (bioprotéza). V některých případech lze vlastní pacientovu chlopeň „opravit" (plastika). V poslední době se u řady pacientů podaří vpravit novou bioprotézu do srdce katetrizačně (dlouhou cévkou zavedenou nejčastěji ze stehenní tepny až do srdce). Tento postup má nespornou výhodu v tom, že není třeba otevírat hrudník a srdce, pro pacienta je zákrok méně náročný a rekonvalescence je rychlejší. Katetrizační náhradu však lze použít jen u některých pacientů.
Pacient s aortální nedomykavostí by měl být vyšetřen kardiologem, který určí, jak závažná vada je a v jakých intervalech by měl být pacient ultrazvukem vyšetřován, aby se nepromeškala doba vhodná k operaci.
I pacient po operaci aortální chlopně vyžaduje pravidelné kontroly kardiologem. Je třeba sledovat, zda nová chlopeň správně funguje a zda nedošlo k nějakým komplikacím. Pro pacienta mohou být nebezpečné zvláště dvě situace: za prvé příhody spojené s nutným „ředěním" krve a za druhé uchycení infekce na umělé chlopni.
Užívání protisrážlivých léků: Ty chlopně, které jsou kovové, je potřeba chránit před vznikem krevních sraženin na tomto umělém povrchu. Vzniklé sraženiny mohou chlopeň ucpat anebo se mohou uvolnit, vycestovat dále do těla a způsobit ucpáním cév například mozkovou mrtvici. Proto pacient užívá protisrážlivý lék warfarin. Takový pacient musí docházet na odběr krve pro kontrolu míry zředění krve zhruba jednou za měsíc (někdo ovšem častěji). Poměr srážlivosti krve pacienta ke srážlivosti normální by se měl pohybovat zhruba mezi 2 a 3, při výkyvech je třeba dávku warfarinu upravit. Většinou jsou nezbytná i dietní opatření – pacient s warfarinem nesmí sníst najednou velké množství listové zeleniny a jiných potravin, které obsahují velké množství vitaminu K (ten totiž ruší účinek warfarinu). Naopak příliš velké „zředění" krve ohrožuje pacienta krvácením – i malá poranění mohou krvácet velmi dlouho, větší zranění mohou být velmi nebezpečná anebo může dojít i ke krvácení samovolnému.
Dále je nutné chránit umělou chlopeň (ať už kovovou, nebo bioprotézu) před osídlením bakteriální infekcí. Čas od času v lidském těle přechodně kolují bacily (například po vytržení infikovaného zubu, trhání mandlí, případně při lékařských výkonech na močových cestách nebo ošetřování infikovaných vředů na kůži, bakterie si mohou zanášet do krve i narkomani, kteří si drogy píchají do žíly). Zdravé tělo si s takovými bacily brzy poradí (bílé krvinky, protilátky kolující v krvi nebo nachystané na povrchu tkání). Na umělém materiálu se však bakterie uchytí poměrně snadno a mohou se tam množit a způsobit celkovou otravu krve (infekční endokarditida). Proto je důležité chránit umělou chlopeň při rizikovém zákroku podáním antibiotika před takovým výkonem. Rovněž je důležité dbát na hygienu nejen kůže, ale zvláště hygienu zubní – správným a pravidelným čištěním chrupu.
