PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl: zjistit závislost výskytu adekvátních defibrilačních výbojů (ADF) u nemocných po implantaci ICD na délce QRS intervalu (QRSi) v době implantace.

Soubor a metodika: V souboru 500 nemocných, srovnaných podle délky QRSi, byl porovnán výskyt ADF v jednotlivých kvartilech. Kromě toho byl vybrán – kromě řady dalšich – podsoubor implantovaných ze sekundární indikace (G1, N=231), podsoubor implantovaných z primární indikace (PI) (G2, N=269) a podsoubor nemocných implantovaných z PI, u kterých byl v době implantace zjištěn blok levého Tawarova raménka (LBBB) (G3, N=99).  V podsouborech G1, G2 a G3 byli nemocní rozděleni do skupin s QRSi v době implantace ≤ 110 ms, s QRSi 111 – 149 ms a do skupiny s QRSi ≥ 150 ms.                                                                                               

Výsledky: větší šířka QRSi měla v celém souboru nemocných vztah k celkové době sledování (1265 dnů v kvartilu QRSi s nejkratším Ø QRSi a 724 dnů v kvartilu s nejširším QRSi), výskyt ADF se však paradoxně snižoval (20, 17, 12 a 5) v kvartilech, kde se Ø hodnota   QRSi (87, 106, 137 a 172 ms v jednotlivych kvartilech) zvyšovala. Podobně klesal v podsouboru G1 počet vybojů (22, 11 a 3) zatím co Ø hodnota QRSi se zvyšovala (95, 128 a 169). Stejné parametry v podskupině G2 byly: počet ADF 10, 3 a 3,  Ø hodnota QRSi 96, 131 a 169. V podskupině G3 byl registrován jediný ADF.  

Závěr: nativní QRSi má u nemocných s ICD vztah k letalitě, ale – pravděpodobně zejména vlivem resynchronizační léčby (RST) – ve skupinách s delším QRSi se výskyt ADF paradoxně snižuje. Významný vliv může mít RST u nemocných s LBBB.