ÚVOD: Prognóza pacientů hospitalizovaných pro akutní srdeční selhání zůstává i přes maximální farmakologickou a nefarmakologickou terapii velmi závažná. Rehospitalizace pro srdeční selhání významně zhoršuje kvalitu života přežívajících pacientů.
CÍL: Posouzení výskytu rehospitalizací pro srdeční selhání u pacientů sledovaných v kardiocentru.
METODIKA: Ve skupině všech konsekutivních pacientů hospitalizovaných na Interní kardiologické klinice FN Brno pro akutní srdeční selhání dle tzv.sektorového spádu, jsme sledovali dlouhodobě rehospitalizace pro akutní srdeční selhání a mortalitu.
VÝSLEDKY: Celkem bylo vyhodnoceno 608 pacientů, průměrný věk byl 75 let, 53% mužů, akutní koronární syndrom tvořilo 28% pacientů, plicní edém mělo 19% pacientů a kardiogenní šok 5%. Během 24 měsíců bylo rehospitalizováno 19,7% pacientů, 6,4% pacientů mělo dvě rehospitalizace, 3% tři rehospitalizace, a 1,2% čtyři rehospitalizace. Část pacientů zemřela během rehospitalizací (17 pacientů), 103 pacientů zemřelo doma. Prediktorem špatné prognózy je snížená eGFR<40, věk >70, ischemická choroba dolních končetin, chlopenní vada, anémie, chronická obstrukční plicní nemoc a ejekční frakce levé komory <35%.
ZÁVĚR: Nepříznivá střednědobá prognóza pacientů hospitalizovaných pro akutní srdeční selhání je dána nejen vysokou mortalitou, ale i nutností rehospitalizací, které výrazně zhoršují kvalitu života.