PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cílem studie bylo vyhodnocení změn velikosti a funkce obou srdečních komor v souvislosti s ponorem se vzduchovým dýchacím přístrojem.
Metodika: v souboru 10 sportovně-rekreačních potápěčů (8 mužů a 2 žen, průměrného věku 42 ± 4,1 roku) bylo provedeno echokardiografické vyšetření se zaměřením na zhodnocení velikosti a funkce srdečních oddílů před a bezprostředně po ponoru ve sladké vodě (dosažená hloubka 20metrů, čas na dně 20 minut, ponor proveden v bezdekompresním režimu s pouze jednou bezpečností zastávkou po 3 minuty ve 3 metrech).
Výsledky: po ponoru došlo u všech potápěčů ke zmenšení všech srdečních oddílů, z nichž některé dosáhly statistické významnosti (levá síň: 30,4 ± 2,1 vs. 27,1 ± 1,2 mm, p <0.05, pravá komora: 27,8 ± 2,1 vs. 25,2 ± 1,1mm, p <0.05), dále došlo ke změnám parametrů, které odrážení funkci srdečních oddílů (transmitrálně E/A 1,37 ±0,18 vs. 1,19 ± 0,15p <0.05, TAPSE: 29,9 ± 2,1 vs. 26,1 ± 2,2 mm, <0.05).  Současně jsme zaznamenali přítomnost cirkulujících mikrobublin v pravostranných oddílech u 8 potápěčů, z nichž u 3 přetrvávaly po dobu 3 hodin.
Závěr: Studie prokázala, že běžné rekreační ponory jsou provázeny změnami funkce srdečních oddílů, dále že i při zachování bezdekompresního profilu ponoru dochází k uvolňování mikrobulblin do cirkulace, které mohou přetrvávat i několik hodin po vynoření.