PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl: Tato prospektivní studie zjišťovala prediktory hemodynamického a funkčního zlepšení u pacientů, kteří měli při roční kontrole po ablaci dlouhodobé perzistentní fibrilace síní (DPFS) nebo při kontrole po reablaci za více než 1 rok stabilní sinusový rytmus (SR). Metodika: Extenzivní ablace (1,7±0,8 výkonů/pacienta) byla provedena u 203 konsekutivních pacientů s DPFS (59±9 let, 45 žen, 40 s tachykardiomyopatií). EFLK, VO2 max a NT-proBNP byly vyšetřeny před ablací (při FS) a za ≥12 měsíců po ablaci u 184 (91%) pacientů se SR. Poablační změna v individuálních parametrech byla klasifikována v kvartilech jako 0 (nejhorší) - 3 (nejlepší) body a poté sečtena do výsledného SKÓRE (0-9 bodů), které vyjadřovalo globální zlepšení. Zkoumal se vztah mezi tímto SKÓRE a klinickými/procedurálními parametry. Výsledky: Po ablaci se zlepšila EFLK o +6.6±9.0%, VO2 max o +3.3±5.0 ml/kg/min a NT-proBNP o -849±781 pg/ml. Univarietní srovnání podle vybraných faktorů mezi podskupinami definovanými SKÓREM jsou v tabulce. S vyšším SKÓRE se nezávisle pojily nižší věk (p=0.00002), horší vstupní EFLK (p<0.000001) a delší interval mezi počátkem aktivního výdeje ouška levé síně (LAA) a QRS (p=0.0008). Závěr: Maximální hemodynamické/funkční zlepšení spojené se SR po ablaci DPFS bylo dosaženo u mladších mužů se systolickou dysfunkcí LK. Benefit byl snižován opožděným aktivním výdejem LAA po ablaci.