PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení nálezů a výsledků katetrové ablace komorových tachykardií u pacientů s neischemickou kardiomyopatií. Metodika: Bylo hodnoceno 32 pacientů (věk 49 ± 19, 7 žen), kteří podstoupili 43 ablačních výkonů pro setrvalou komorovou tachykardií (SKT) při strukturálním postižení srdce bez ICHS: 13 pacientů s diagnózou arytmogenní kardiomyopatie pravé komory, 10 pacientů s dilatační kardiomyopatií, 2 pacienti po chirurgické korekci Fallotovy tetralogie, 1 pacient s hypertrofickou kardiomyopatií, 1 pacient s nonkompakci obou komor, 1 pacient se sarkoidózou a 4 pacienti s kardiomyopatií jiné etiologie. ICD před ablací mělo 13 pacientů. Výsledky: Ablace byla indikována po první epizodě SKT, pro recidivující SKT, resp. pro arytmickou bouři při ICD v 8, 10, resp. 25 případech. Opakované výkony 1x, 2x, resp. 3x podstoupili 4, 3, resp. 1 pacient. Nevyvolatelnost jakékoli KT bylo dosaženo ve 26 (60%) výkonech, odstranění klinické arytmie bylo dosaženo v 9 (21%) výkonech. Jako akutní neúspěch jsme hodnotili vyvolatelnost klinické KT na konci ablace, což bylo v 5 případech. Bez testování byly ukončeny 3 výkony. V průběhu sledování 49±33 (4 – 108) měsíců bylo bez jakékoli recidivy SKT/FK 18 (56%) pacientů (15 [47%] pacientů s neinducibilitou jakékoli arytmie). Doba do první recidivy SKT/FK, první ATP terapie, resp. prvního výboje ICD byla 15±20, 16±21, resp. 14±19 měsíců. Celkový počet výbojů byl 120, z toho neadekvátních výbojů bylo 35 (30%). Od poslední ablace mělo recidivu SKT/FK 11 (34%) pacientů s celkovým počtem epizod 140. Závěr: Bezprostřední a dlouhodobé výsledky ablace SKT při neischemickým postižení srdce jsou relativně příznivé, zvláště v případě neinducibility jakékoli arytmie na konci výkonu.