PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Východisko: Levosimendan (LS) u nemocných s akutní dekompenzací srdečního selhání zlepšuje hemodynamické parametry, krátkodobou prognózu a některé biochemické, zejména renální parametry. 
Cílem práce bylo zjistit, zda lze předpovědět efekt léčby LS u pacientů s dekompenzací pokročilého srdečního selhání na základě změny biochemických parametrů.
Soubor nemocných a metodika: změna biochemických parametrů byla retrospektivně hodnocena u 86 pacientů s akutní dekompenzací pokročilého chronického srdečního selhání léčených LS. Byly porovnány rozdíly ve vývoji biochemických parametrů před podáním a po podání LS u přežívajících (soubor 1, n = 76) a zemřelých pacientů (soubor 2, n = 10).
LS byl podán ve 24-hodinové infuzi v dávce 10 g/min, krevní odběry se stanovením biochemických parametrů byly provedeny před podáním infuze a před propuštěním/úmrtím pacienta. Výpočet glomerulární filtrace (eGFR) byl proveden podle vzorce MDRD.
Výsledky:  Průměrný věk souboru 1 byl 65 let, u 2. souboru 69 let, průměrná EF LK u souboru 1 byla 22 %, u souboru 2 byla 18%, rozdíl mezi oběma skupinami byl ve vstupní koncentraci kreatininu (146 vs. 159, p < 0,01), v odhadu eGFR (45 v 39, p < 0,01) a v koncentraci bilirubinu (29 vs. 39, p < 0,05).
Mezi prvním a druhým hodnocením došlo v souboru 1 k významnému poklesu koncentrace kreatininu a bilirubinu, v souboru 2 byl naopak významný vzestup koncentrace kreatininu, bilirubinu, vzestup ALT nad 10-ti násobek horní hranice normy a pokles eGFR (Tabulka).
Závěr: horší renální funkce a parametry jaterních funkcí, tak jejich nepříznivá změna v průběhu hospitalizace předpovídají horší odpověď na levosimendan u akutní dekompenzace pokročilého srdečního selhání.