Cíl: Dobrá účinnost spironolaktonu v léčbě rezistentní arteriální hypertenze byla potvrzena v randomizované studii ASPIRANT-EXT. Cílem této prespecifikované subanalýzy bylo zhodhotit odpověď krevního tlaku (TK) na léčbu spironolaktonem v závislosti na vstupních laboratorních hodnotách.
Soubor a metodika: Do multicentrické, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie ASPIRANT-EXT byli zařazováni pacienti se systolickým TK v ordinaci >140 mmHg nebo diastolickým TK >90 mmHg přes léčbu minimálně třemi různými antihypertenzivy, včetně diuretika. 161 pacientů bylo randomizováno k užívání 25 mg spironolaktonu denně nebo placeba. K provedení subanalýzy byla použita data 74 pacientů léčených spironolaktonem, kteří dokončili kompletní 8-týdenní klinické sledování ve studii, a byli rozděleni dle mediánů vstupní hodnoty kalémie, plazmatické reninové aktivity (PRA), aldosteronu a poměru aldosteron:plazmatická reninová aktivita (ARR).
Výsledky: Pokles krevního tlaku v ordinaci u pacientů s nižší vstupní kalémií ≤4,1 mmol/l (16/8 mmHg) byl významně větší než u pacientů s kalémií >4,1 mmol/l (9/3 mmHg) (p= 0,024 pro systolický a p=0,045 pro diastolický TK). Dále byl vyšší pokles TK zaznamenán u pacientů s hodnotami ARR>17 (pokles TK o 17/8 mmHg) než u pacientů s ARR ≤17 (pokles o 9/3 mmHg) (p=0,013 a 0,037). Nebyly nalezeny významné rozdíly ovlivnění TK spironolaktonem v závislosti na vstupní hladině PRA a aldosteronu.
Závěr: Velmi dobrou léčebnou odpověď na podávání spironolaktonu u rezistentní hypertenze lze očekávat u pacientů s nižšími hodnotami kalémie ≤4,1 mmol/l a vyšším ARR >17 před zahájením léčby.