PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Zpoždění lokálního elektrogramu v místě zavedené levokomorové elektrody (LKe) od začátku QRS komplexu (QLV) je silným prediktorem odpovědi na srdeční resynchronizační léčbu. Záměrem práce bylo porovnat polohu epikardiální LKe zaváděné kardiochirurgicky dvěma metodami: skupina A elektroda cílená do oblastí maximálního QLV, skupina B empirická.

Metodika: U skupiny A byla k nalezení segmentu LK s maximálním QLV využita nová metoda periprocedurálního mapování spontánní aktivace LK. Tuto skupinu jsme porovnali se skupinou B, u které byla elektroda zavedena empiricky bez elektrofyziologického mapování. Cílem pro empirické zavedení LKe byla laterální stěna, centrální segment. Do porovnání jsme zařadili všechny pacienty s LBBB nebo IVCD, u kterých bylo dostupné měření QLV LKe. Provedli jsme porovnání QLV a anatomické polohy LKe. Pro zjednodušení jsme standardizovali QLV na délce trvání QRS: QLV ratio = QLV/QRSd.

Výsledky: Skupina A 13 pacientům byla elektroda zavedena thorakoskopicky. Skupina B celkem 16 pacientů, 5 byla LKe implantována thorakoskopicky, 11 pak při komplexním kardiochirurgickém výkonu. U empiricky zavedené LKe její anatomickou polohu neznáme, u pacientů po komplexním kardiochirurgické operaci šlo převážně o polohu anterolaterální. Při elektrofyziologicky navigované implantaci její anatomická poloha variuje u jednotlivých pacientů, největší podskupinu tvoří pacienti s laterálním až posterolaterálním umístěním LKe. Porovnání obou skupin dat jsme provedli pomocí dvojvýběrového T-testu. V tabulce vidíme, že zatímco hodnoty QRSd se v obou souborech významně neliší, rozdíl v dosaženém QLV (a markantněji v QLVr) je statisticky významný.

Závěr: Elektrofyziologicky navigovaná implantace LKe oproti empirickému zavedení zvyšuje pravděpodobnost zavedení LKe do místa s nejvyšším QLV ratio, čili do místa s co nejpozdější lokální aktivací levé komory.