PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Umisťování stimulační elektrody pro použití při resynchronizační terapii na povrch levé komory endovazálně retrográdně do větví koronárního sinu je anatomií těchto žil jednoznačně determinováno.

Cílem sdělení je prezentovat dosavadní zkušenosti s quadripolární elektrodou Quartet (St. Jude Medical). V našem souboru byla elektroda Quartet úspěšně zavedena 56 nemocným. U 36 (64,3%) nemocných byl v stimulační konfiguraci použit pól 3 a/nebo 4. Výsledný vektor stimulace byl určen podle nejdelšího Q-Lv intervalu s přihlédnutím k neadekvátnímu stimulačnímu prahu a nestimulaci bráničního nervu. Ve 33 (58,9%) případech nebyl drážděn brániční nerv a byly přijatelné prahy na všech pólech elektrody. U 18 (32,1%) resp. 13 (23,2%) pacientů se vyskytlo dráždění bráničního nervu resp. vysoký stimulační práh. Ve většině případů se vyskytlo dráždění bráničního nervu resp. vysoký stimulační práh pouze na distálním bipólu. Změny stimulačního vektoru pouze z důvodů optimalizace pozice stimulace bylo využito v 15 (26,8%) případech. 52 (92,9%) pacientům byla programována bipolární stimulace a 4 (7,1%) pacientům unipolární stimulace proti RV-coil. U čtyř (7,1%) pacientů byl do jednoho roku od implantace změněn stimulační vektor z důvodu optimalizace resynchronizace a u jednoho (1,8%) pacienta pro nárůst stimulačního prahu. U žádného pacienta nedošlo ke komplikacím výkonu nebo dislokaci elektrody.

Technologie vícepolárních elektrod přispívá při endovazálním zavedení levokomorové elektrody ke zvýšení úspěšnosti, k minimalizaci potřeby repozice a k rozšíření možností optimalizace resynchronizační terapie použitím jednoho z deseti programovatelných vektorů stimulace.