Cíl: Představení možností prenatální kardiologie na regionální úrovni. Úspěšnost záchytu vrozených srdečních vad (VSV) před narozením, vztah VSV k jiným patologiím a k celkovému screeningu.
Soubor a metodika: Sledovaný region Moravskoslezký (MS) kraj. Metodou je fetální echokardiografie. Sledování a došetření patologických gravidit. Porod na specializovaném pracovišti.
Výsledky: Průměrná porodnost v MS kraji 11500 živě narozených, výskyt významných VSV 4/1000, prenatálně identifikováno 65%. Nejlepší záchytnost mají vady poznatelné ze čtyřdutinové projekce (80-90%), horší výsledky jsou na úrovni výtokových traktů a velkých cév (50%) a vad aortálního oblouku a koarktace aorty (20%). 55% partnerů se rozhodlo pro ukončení gravidity. 1/3 plodů měla jinou extrakardiální nebo chromozomální patologii. Výskyt supraventrikulární tachykardie je 1-3 případy ročně, kongenitální atrioventrikulární blok na podkladě mateřských protilátek 1x za 2 roky.
Závěry: Srdeční vada je nejčastější morfologická anomálie v populaci. Většina významných VSV je prenatálně identifikovatelných. Ve sledovaném regionu přibližně polovina těhotných projde ambulancí se zaměřením na fetální echokardiografii, polovina běžným screeningem. Trvale nedostatečná je diagnostika významných VSV na úrovni výtokových traktů a velkých cév. Zatím trvá preference diagnostiky ve II trimestru, rizikovým rodinám je nabídnuto první vyšetření v I. trimestru. Patologie je nutno došetřit a sledovat na specializovaném pracovišti. Neodpovídá výskyt VSV u chromozomálních anomálií (v regionu je nižší než v literatuře). Významné arytmie je možno léčit již interauterinně. Prenatální kardiologie je samostatný interdisciplinární obor, nutná je pečlivá mezioborová spolupráce.