Cor et Vasa Case Reports
Svazek | Volume 1 • Číslo | Number 3
Prosinec | December 2018
D. Nešpor, P. Němec, P. Kala, M. Třetina, R. Ňorek, P. Pokorný, K. Puszkailer
Popisujeme případ 73leté pacientky devět let po komplexním kardiochirurgickém výkonu. Pro strukturální deterioraci mitrální bioprotézy u ní byla indikována transapikální valve-in-valve implantace transkatétrové biologické náhrady (ViV TMVI). Samotný výkon byl komplikován nemožností průchodu chlopně Edwards Sapien XT skrze stenotickou mitrální bioprotézu. Při in situ ponechaném instrumentáriu byl proto využitím stávajícího chirurgického přístupu skrze srdeční hrot zaveden dilatační balonek, kterým byla provedena predilatace degenerované bioprotézy. Následná transkatétrová implantace proběhla bez komplikací.
J. Šmalcová, O. Šmíd, J. Rulíšek, M. Balík, J. Dušková, J. Bělohlávek
Feochromocytom je jedna ze vzácných a potenciálně smrtících příčin kardiogenního šoku. Příznaky nemusejí být vždy zcela specifické, což ohrožuje pacienta pozdním rozpoznáním příčiny. Z toho pak vyplývají omezené možnosti řešení s vysokým rizikem úmrtí převážně na kardiovaskulární komplikace. Urgentní implantace venoarteriální extrakorporální membránové oxygenace (VA ECMO) může být v těchto případech kardiálního nebo respiračního selhání život zachraňující výkon. Opakované epizody refrakterního kardiogenního šoku s plným kardiálním zotavením u stejného pacienta jsou poměrně raritní a prezentovaná kasuistika poukazuje na význam správné indikace a časné implantace oběhové podpory u pacientů v kardiogenním šoku.
Š. Volovár, P. Mukenšnabl, R. Rokyta
Eosinofilní granulomatóza s polyangiitidou (EGPA) se řadí mezi systémové vaskulitidy postihující cévy s malým až středním kalibrem. Incidence je 1–3/1 000 000 obyvatel za rok. Srdce je postiženo v 15–60 % případů a postižení srdce je asociováno s negativitou protilátek proti myeloperoxidáze neutrofilů (p-ANCA). Postižení v průběhu nemoci postupuje od eosinofilní myokarditidy přes fibroplastickou endokarditidu až po endomyokardiální fibrózu vytvářející obraz restriktivní kardiomyopatie. V diagnostice se vedle anamnézy, fyzikálního vyšetření a EKG uplatňuje echokardiografie, magnetická rezonance (MR) srdce a endomyokardiální biopsie. Včasně zahájená imunosupresivní terapie může vést k téměř úplné regresi srdečního postižení. V kasuistice prezentujeme případ pacienta, u kterého byla EGPA diagnostikována na kardiologickém pracovišti. Během diagnostického procesu docházelo k rychlé progresi onemocnění. Bylo možné dokumentovat jednotlivá stadia postižení srdce při hypereosinofilii. Byla zahájena kombinovaná imunosupresivní terapie, která vedla k téměř kompletní regresi nálezu na srdci a vymizení subjektivních potíží pacienta.
T. Patočková, V. Kaučák, Z. Sekanina, V. Kiš, K. Novobílský, R. Kryza
V kasuistice prezentujeme případ 58letého muže, který byl od září roku 2015 opakovaně hospitalizován pro progredující dušnost s recidivujícím pravostranným pleurálním výpotkem a jemuž byla opakovaně provedena pleurální punkce. I přes komplexní vyšetření nebyla stanovena etiologie jeho vzniku. V dalším průběhu dominovaly projevy pravostranného srdečního selhání, kontrolní echokardiografické vyšetření vyslovilo podezření na konstriktivní kardiomyopatii, která se potvrdila pravostrannou katetrizací a magnetickou rezonancí (MR). V březnu roku 2016 byla provedena perikardektomie s výrazným klinickým zlepšením, po operaci zcela vymizely projevy srdečního selhání, pacient je bez recidivy pleurálního výpotku, při opakovaných ambulantních kontrolách je zcela asymptomatický. Kasuistika poukazuje na nutnost zařazení konstriktivní perikarditidy do komplexní diferenciální diagnostiky pleurálního výpotku nejasné etiologie a na často složitou diagnostiku idiopatické konstriktivní perikarditidy, na kterou se při absenci klasických rizikových faktorů (stav po kardiochirurgických výkonech, akutní perikarditida v minulosti, aktinoterapie, tuberkulóza) v úvodu nemyslelo.
