VIEW AN ABSTRACT

Cíle studie: vyhodnotit bezpečnost a účinnost komunikace mezi levou a pravou síní při léčbě pacientů se srdečním selháním a zachovalou ejekční frakcí. Soubor a metodika: Do studie byli zařazeni čtyři pacienti se srdečním selháním s pokročilou symptomatologií (NYHA III) při zachovalé EF LK (> 45%), kteří mají dilataci levé síně a echokardiografické parametry diastolické dysfunkce LK. Hlavními vylučovacími kriteriemi jsou: dysfunkce pravé komory, významná plicní hypertenze a riziko tromboembolických příhod. Přes vodící drát je perkutánně zavedeno hodnocené zařízení, které se skládá ze zaváděcího katétru a implantátu, do levé a pravé srdeční síně. Implantát ze zaváděcího katétru uvolní a umístí se tak, aby ležel napříč síňovým septem. Výsledky: U všech pacientů došlo během 30-90 denního sledování ke zlepšení symptomatologie, u většiny k poklesu tlaku v levé síni resp. tlaku v plicnici v zaklínění (PCWP) bez zvýšení tlaku v pravé síni (RAP), u některých nemocných došlo k poklesu NT-proBNP (pmol/l), u všech k prodloužení vzdálenosti v metrech při šestiminutovém testu chůze (6MWT) a zvýšení VO2 max při spiroergometrii (ml/kg/min) (Tabulka). Zlepšení tolerance zátěže přetrvává u prvního pacienta i po šesti měsících. U žádného nemocného se nevyskytla komplikace v souvislosti s výkonem. Závěr: systém komunikace mezi levou a pravou síní s cílem snížit tlak v levé síni představuje perspektivní metodu při léčbě pacientů se srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí.