VIEW AN ABSTRACT

Úvod: Markery myokardiálního postižení standardně používáme k detekci ischemického poškození myokardu. Existuje však mnoho dalších důvodů pro jejich zvýšení za jiných klinických stavů. V naší práci jsme sledovali faktory ovlivňující elevaci kardiospecifických markerů po primoimplantaci kardiostimulátoru.

Cíle:

1/ Zjistit zda a k jak velké elevaci kardiospecifických markerů dochází po primoimplantaci kardiostimulátoru při použití elektrody s aktivní fixací.

2/ Zjistit případnou závislost mezi elevací kardiospecifických markerů a parametry provedeného výkonu.

Metodika: Celkem bylo zařazeno 291 pacientů indikovaných k primoimplantaci kardiostimulátoru.Byly stanoveny hodnoty markerů (troponin I, CKMB, myoglobin) před primoimplantací a za 6 a18 hodin po výkonu. Zároveň byl sledován skiaskopický čas, počet pokusů o umístění aktivní elektrody, rozsah výkonu a byla zhodnocena klinická data.

Výsledky: Průměrný věk nemocných činil 77,9±8,0 let (medián 79 let). Ženy tvořily 44%. Bylo implantováno 176 dvoudutinových a 115 jednodutinových přístrojů. Průměrný skiaskopický čas byl 39,6±24,8 s. (medián 33,5 s.). Sérové hladiny troponinu I narostly po primoimplantaci z původních 0,02±0,07 ug/l na 0,18±0,17 ug/l (p<0,05) ), u části souboru došlo k statisticky signifikantnímu poklesu po 18. hodině. na 0,09±0,18 ug/l. U ostatních markerů není nárůst hladin po primoimplantaci přístroje jednoznačný. Vztah mezi hladinou troponinu po primoimplantaci a délkou skiaskopického času jsme neprokázali (Korelační koeficient=0,30).

Závěr: Mírná elevace troponinu I po nekomplikované primoimplantaci kardiostimulátoru s aktivně fixovaným elektrodovým systémem je běžným jevem. V naší práci jsme neprokázali přímou úměru mezi elevací troponinu a obtížností výkonu.