PROHLÍŽENÍ ABSTRAKTA

Úvod: Byly publikovány kontroverzní informace o prodloužení QT intervalu s rizikem maligních arytmií po izolací plicních žil nebo naopak o zkrácení QT po kardioneuroablaci s možnými terapeutickými implikacemi pro pacienty se syndromem dlouhého QT. Metodickým problémem je přesnost měření QT a souběžná akcelerace sinusového rytmu s nutností frekvenční korekce.

Metody: U pacientů podstupujících biatriální kardioneuroablaci v celkové anestezii s cílem denervace sinusového i atrioventrikulárního uzlu, hodnocenou bilaterální extrakardiální vagovou stimulací, jsme provedli záznamy EKG (Cardiolab, GE Healthcare) intraprocedurálně před a po ablaci, a to při sinusovém rytmu a při intraindividuálně fixní 5-minutové síňové stimulaci s frekvencí v pásmu 80-100/min se zachováním 1:1 AV převodu. Pro úseky 12-svodového EKG o délce 15-20 sec bylo provedeno signálové průměrování a QT byl měřen digitálními kalipery na zvětšeném templátu QRS-T. QT interval byl převzat také z automatického měření na periprocedurálním standardním EKG (MAC 5500, GE Healthcare). Všechny QT byly korigovány na aktuální srdeční frekvenci pomocí 4 vzorců (Bazett, Fridericia, Hodges a Framingham).

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 30 pacientů (39±9 let, 43% mužů), u kterých byl během kardioneuroablace s radiofrekvenčním časem 12±3 min kompletně denervován sinusový a atrioventrikulární uzel s úspěšností 97% a 90%. Výkon vedl k akceleraci sinusového rytmu z 53±12 na 79±13 bpm (intraprocedurálně) a z 59±13 na 80±15 bpm (periprocedurálně). QT se dle očekávání zkrátil, ale převládající změnou bylo signifikantní prodloužení QTc zejména při periprocedurálním hodnocení (Obrázek). Při fixní stimulaci síní byla změna QT navozená ablací prakticky nulová: +1.5 ms (95% CI -0.8; +3.7 ms), P=0.19.

Závěr: Kardioneuroablace (a pravděpodobně také ablace pro fibrilaci síní) nemění trvání repolarizace komor.