Obecně
Pravokomorová myokardiální stimulace způsobuje opožděnou aktivaci vzdálených segmentů srdečních komor. Ultra-vysokofrekvenční EKG (UHF-EKG) je schopné detailně zobrazit sekvenci komorové depolarizace.
Cíl projektu
Pomocí UHF-EKG popsat typy depolarizace komor při stimulaci pravé komory s, a bez přímého uchvácení převodního systému.
Metody
U 51 konsekutivních pacientů s významnou bradykardií indikovaných k implantaci trvalého kardiostimulátoru byla provedena dočasná stimulace predefinovaných oblastí pravé komory srdeční (bazální septum s uchvácením převodního systému (cSp), septum PKS (mSp), přední stěna PKS, boční stěna PKS a hrot PKS). Byly zobrazeny UHF-EKG centra elektrické aktivace pro jednotlivé svody a z nich byly spočteny parametry mezikomorové (e-DYS), pravokomorové (RVLWd) a levokomorové dyssynchronie (LVLWd).
Výsledky
Nejkratší e-DYS byl pozorován při cSp stimulaci (17 ms), následován stimulací septa (37 ms), hrotu (41 ms), přední (65 ms) a volné stěny PKS (73 ms) (p < 0.001 pro cSp proti ostatním). Nejkratší LVLWd byl pozorován při cSp stimulaci (11 ms), následován stimulací septa (27 ms), hrotu (34 ms), přední (56 ms) a volné stěny PKS (59 ms) (p < 0.001 pro cSp proti ostatním). Nejhorší parameter pravokomorové dyssynchronie byl pozorován při stimulaci hrotu PKS (17 ms) s p < 0.001 proti ostatním (1 ms při cSp, 6 ms při mSp, 2 ms při stimulaci přední a 0 ms volné stěny PKS).
Závěr:
Stimulace bazálního septa s uchvácením převodního systému vedla k nejvíce fyziologickému typu komorové depolarizace ze všech zkoumaných způsobů pravokomorové stimulace. UHF-EKG může být použité pro optimalizaci uložení pravokomorové elektrody k minimalizaci komorové dyssynchronie při kardiostimulaci.
