VIEW AN ABSTRACT

Cíl: Cílem sdělení je předložit naše první zkušenosti s videoasistovanými thorakoskopickými (VAT) kardiochirurgickými výkony ve FN Motol a analyzovat možnosti VAT výkonů v současné kardiochirurgii.
Soubor a metodika: V březnu 2007 jsme zahájili program videothorakoskopické kardiochirurgie a do konce roku jsme operovali 9 pacientů. Pět operací jsme provedli v mimotělním oběhu (4x plastika mitrální chlopně a 1x uzávěr defektu septa síní perikardiální záplatou). U této skupiny se jednalo o videoasistovanou operaci, při které se kromě malých portů pro optiku vytváří i jeden větší pracovní port ve 4. mezižebří, velikosti 4 – 8 cm. Touto malou ranou se provádí celá operace, včetně implantace chlopně či prstence. Druhou skupinu tvořili 4 nemocní, u kterých jsme k operaci mimotělní oběh nepoužili. U tří pacientů jsme zaváděli stimulační elektrodu pro biventrikulární stimulaci na levou srdeční komoru, jednou jsme prováděli fenestraci perikardu do levé pleury při maligním výpotku. U těchto nemocných jsme celý výkon prováděli videoskopicky, pouze za pomoci optiky a přenosem na obrazovku.
Výsledky: Všechny operace proběhly bez komplikací a žádný z pacientů nezemřel. Jedenkrát jsme revidovali pro krvácení. U jednoho pacienta se rozvinul postperikardiotomický syndrom s recidivujícími perikardiálními a pleurálními výpotky, který si vyžádal prodlouženou hospitalizaci (18 dní). U ostatních nemocných operovaných v mimotělním oběhu se doba hospitalizacace pohybovala ve standardním rozmezí 6 – 10 dnů.
Závěr: VAT přístup má v kardiochirurgii již své pevné místo a počet i spektrum výkonů narůstá. Invazivita operace je výrazně menší než při klasické sternotomii a dramatický je i kosmetický efekt. Doba tréninku je poměrně dlouhá, ale po zvládnutí operační techniky lze VAT přístup pokládat za bezpečný, standardní postup, který je srovnatelnou a levnější alternativou k robotu.