Úvod: Některé studie naznačují, že neischemická etiologie srdečního selhání je nezávislým prediktorem lepšího efektu srdeční resynchronizační terapie (CRT) - zřejmě díky absenci kompaktních jizev. Cílem této práce bylo zhodnotit vliv viability myokardu na účinnost CRT u nemocných s ischemickou kardiomyopatií.
Metodika: Studovali jsme 66 pacientů s ischemickou kardiomyopatií. U všech nemocných byl před implantací CRT proveden pozitronový emisní test (PET) umožňující popsat množství a lokalizaci viabilního, ischemického a hibernujícího myokardu a jizev. Vybrali jsme pouze nemocné bez další indikace k revaskularizaci splňující indikační kriteria k CRT. Nemocní byli rozděleni do 2 skupin: „ON scar“ skupina (n=24) zahrnovala nemocné s LK elektrodou umístěnou v blízkosti jizvy, „OFF scar“ (n=32) zahrnovala nemocné s LK elektrodou implantovanou ve viabilní tkáni. Sledovali jsme dlouhodobé výsledky, „respondeři“ byli definováni zlepšením LVEF> 5% a/nebo NYHA třídy >1 třídu.
Výsledky: Nemocné jsme sledovali po dobu 26.5±14.5 měsíců. 19 pacientů zemřelo (6 na progresi srdečního selhání, 3 na sepsi, 10 z jiných důvodů), 1 pacient podstoupil transplantaci srdce. Vstupní charakteristika byla srovnatelná v obou skupinách s výjimkou rozsahu jizvení LK („ON“: 46.2±16.4, „OFF“: 33.8±22.8% masy LK, p=0.04). Pozorovali jsme trend k většímu zlepšení NYHA třídy ve skupině OFF (2.3±0.8 vs. 2.6±0.9, p=n.s.). Avšak stupeň reverzní remodelace byl srovnatelný v obou skupinách. Množství nonresonderů bylo větší ve skupině OFF (31.5% vs. 22.7%, p=0.05).
Závěry: I přes pokročilost srdečního selhání bylo jen kolem 30% nemocných klasifikováno jako nonrespondeři. Stimulace z blízkosti netransmurální jizvy vedla ke srovnatelnému stupni reverzní remodelace jako stimulace z viabilního myokardu. Vysoká mortalita souvisí pravděpodobně s výběrem nemocných (nemožnost další revaskularizace).
