Účelem zakládání ambulancí nebo jednotek pro chronické srdeční
selhání je zlepšit ambulantní péči o tyto nemocné, jejichž počet celosvětově a tedy i v naší republice výrazně narůstá. Pravidelnou kontrolou nemocných, uptitrací medikace a cílenou edukací nemocných se dosahuje zlepšení jejich klinického i subjektivního stavu, zvyšuje se kvalita života a prodlužuje jeho délka. Zároveň se tím předchází opakovaným hospitalizacím pro progresi kardiální nedostatečnosti.
Spiroergometrie je v současnosti užívána z prognostického hlediska k odhadu závažnosti onemocnění, hlavně jako jedno z indikačních kriterií před ortotopickou transplantací srdce.
V rámci komplexní péče o nemocné s chronickým srdečním selháním jsme v Ambulanci srdečního selhání v Nemocnici Na Homolce testovali v průběhu roku 2006 skupinu 77 nemocných
(68 mužů a 9 žen), u kterých jsme vždy v jednom dni provedli kompletní fyzikální vyšetření včetně měření TK, Tf, EKG, odebrali jsme vzorek laboratoře včetně NT-proBNP.
Zároveň bylo provedeno echokardiografické vyšetření se zhodnocením funkce levé srdeční komory a následně byla provedena spiroergometrie. Nemocní současně vyplnili i dotazník kvality života. Skupinu nemocných jsme poté rozdělili podle NYHA klasifikace ke které jsme přiřadili velikost ejekční frakce LK, dobu trvání zátěže, hladinu NT-proBNP a parametry jsme porovnávali se subjektivním hodnocením nemocného či jeho hodnocením v dotazníku kvality života. Zohlednili jsme i užívanou medikaci, délku sledování v ambulanci a další parametry. Vzhledem k tomu, že sběr dat byl ukončen na konci prosince 2006, budeme se výslednou analýzou našich výsledků zabývat v ústím sdělení v rámci bloku Srdečního selhání na XV.výročním sjezdu ČKS.
|
5 online
