Úvod a metodika: Srdeční resynchronizační léčba se zavedením levokomorové stimulace je nedílnou součástí léčby řady nemocných s chronickým srdečním selháním. U některých nemocných však nelze levokomorovou elektrodu zavést, většinou pro nepříznivou anatomii koronárního sinu. Bezdrátová stimulace systémem WiCS-LV je pak jednou z možností, jak lze resynchronizační léčby dosáhnout. Systém se skládá z malé přijímací pelety implantované dovnitř levé srdeční komory, ultrazvukového vysílače implantovaného pod sval nad žebry a baterie připojené k vysílači.
Úkolem echokardiografie je mimo stanovení ejekční frakce a dalších rutinních parametrů posoudit, zda má nemocný na hrudníku vhodné ultrazvukové okno. To je definováno jako mezižeberní prostor minimálně 1 cm široký a 3 cm dlouhý, ze kterého je dobře vidět posterolaterální stěna levé komory, ve více polohách těla a v průběhu celého respiračního cyklu. Pro lepší orientaci a měření vzdálenosti mezi žebry je používaná lineární sonda. Echokardiografie s využitím sterilního rukávu pak na sále během implantace ultrazvukového vysílače pod sval ověřuje polohu ultrazvukového okna. Poté za použití jícnové nebo intrakardiální echokardiografie naviguje implantaci přijímací pelety do posterolaterální stěny levé komory.
Výsledky: V letech 2014-2017 bylo v naší echolaboratoři vyšetřeno 35 pacientů s cílem najít vhodné ultrazvukové okno pro implantaci systému WiCS. U 16 nemocných bylo okno nalezeno a byla provedena implantace systému. Ve všech případech bylo dosaženo akutního úspěchu- dobré komunikace mezi ultrazvukovým vysílačem a přijímací paletou.
Závěr: Echokardiografie hraje důležitou úlohu při implantaci bezdrátového stimulačního systému do levé komory. Pátrání po vhodném ultrazvukovém okně na hrudníku je specifické pro tuto proceduru.