Úvod: Myokarditida může být součástí patofyziologie ARVC, projevy obou nemocí mohou být rovněž podobné. Multimodalitní zobrazení může pomoci v diferenciální diagnostice, v některých případech se neobejdeme bez provedení EMB.
Popis případu: Autoři popisují příběh 47 - leté ženy, která se dlouhodobě léčí s revmatoidní artritidou, ulcerosní kolitidou, chronickou autoimunitní thyreoiditidou a hypofunkcí nadledvin při dlouhodobé kortikoterapii. Poprvé byla hospitalizována v 11/2015 pro paroxysmus fibrilace síní. Farmakologicky restituován sinusový rytmus. Po 14 dnech přichází pro dušnost a únavu, na EKG zachycen junkční rytmus. ECHO vyš. i laboratorní odběry v normě. Po vysazení antiarytmik bez bradykardií. O 14 dní později přijata pro oboustranné srdeční selhání. Dle ECHO mírný pokles systolické funkce LK. MRI bez známek zánětu či jiné patologie. V EMB přítomny zánětlivé buňky ve vysokém počtu, proto pacientka přeléčena pulsní dávkou kortikoidů. Za hospitalizace progrese zejména pravostranného selhávání, nutná katecholaminová podpora. Na EKG opět junkční rytmus. Dle MRI velmi pravděpodobně nález ARVC a implantován ICD. Po zlepšení klinického stavu dimise na perorální kortikoterapii, která dále snižována. Za 12 měsíců pacientka přijata pro celkovou únavu, dušnost, bolesti na hrudi. Vyloučen akutní koronární syndrom i plicní embolie. Dle ECHO progrese dysfunkce pravé komory a lehce snížená systolická funkce LK. Znovu provedena EMB, kde popsána akutní myokarditida s regresivními změnami kardiomyocytů a vyšším podílem eozinofilů. Zahájena terapie cyklosporinem a kortikoidy se zlepšením klinického stavu.
Závěr: Echokardiografie a zejména MRI hrají zásadní roli v diagnostice kardiomyopatií, v některých případech se přesto neobejdeme bez invazivní diagnostiky. Přes použití všech těchto diagnostických postupů nebyla v popisovaném případě diagnóza jednoznačná.