Cor et Vasa Case Reports
Svazek | Volume 5 • Číslo | Number 2
Září | September 2022
P. Vojtěchová, A. Tomášek, J. Ničovský, P. Stibor, J. Štěrba, P. Němec
Infekční endokarditida (IE) je zánět endokardu charakterizovaný přítomností infekčních vegetací (trombus s mikroorganismy) na chlopňovém nebo i nástěnném endokardu. IE vzniká nejčastěji na primárně poškozené chlopni nebo u pacientů se sníženou imunitou. Jedná se o velmi závažné onemocnění, které i v dnešní době vede k úmrtí pacienta ve 20–30 % případů. V prezentované kazuistice uvádíme příklad pacienta, který podstoupil akutní kardiochirurgický výkon pro disekci aorty typu A. S odstupem let byl následně došetřován pro recidivující infekty, febrilie, neprospívání. V rámci klinických projevů došlo k atypické manifestaci infekční endokarditidy. V diferenciální diagnostice byla zvažována komplikace cévní či infekční. Na základě provedených vyšetření byla potvrzena přítomnost rozsáhlé abscesové dutiny v oblasti sterna v již pokročilém stadiu onemocnění.
M. Ryšavík, V. Kaučák, I. Horák
Plicní embolie je velmi častou diagnózou u pacientů na kardiologickém oddělení. Snahou autorů v následujícím sdělení je poukázat na možnosti léčby vysoce rizikové plicní embolie s přítomností trombů v pravostranných srdečních oddílech, která bývá často spojena s hemodynamickou nestabilitou a vyšší mortalitou. Jedná se o kazuistická sdělení, která pocházejí z minulých let ještě před pandemií virem SARS-CoV-2. V textu jsou rozebrány možnosti terapie, včetně podání trombolýzy a její kontraindikace, dále důležitost včasného provedení transtorakálního echokardiografického vyšetření pro stanovení finální diagnózy v diferenciální diagnostice dušnosti a bolestí na hrudi a konečně u vybraných pacientů nutnost chirurgické embolektomie či perkutánní mechanické trombektomie jako alternativy systémové trombolytické terapie u pacientů, u kterých se rozvine hemodynamická nestabilita. Zmíněna je i role extrakorporální membránové oxygenace (ECMO) v terapii vysoce rizikové plicní embolie.
M. Pudová, T. Zatočil, L. Koc, A. Nečasová, D. Žáková, P. Janků, R.Gerychová, M. Kozák, P. Kala
Cor triatriatum sinistrum (CTS) je vzácná srdeční vada charakterizovaná přítomností nekompletní fibromuskulární přepážky, která rozděluje levou síň na proximální a distální část. V přepážce se nachází jeden nebo více otvorů, které zajišťují komunikaci mezi oběma částmi síně. V závislosti na jeho velikosti může docházet k restrikci toku na přepážce a tento stav hemodynamicky připomíná mitrální stenózu. Ve většině případů se rozvíjejí symptomy onemocnění v prvním roce života a kauzálním řešením je chirurgická operace. U menší skupiny pacientů s izolovaným CTS a bez přítomnosti restrikce toku na přepážce může onemocnění probíhat asymptomaticky až do dospělosti. K manifestaci dochází při klinických stavech spojených se zvýšenou kardiovaskulární zátěží organismu, kam patří i t těhotenství.
K. Fulínová, J. Honěk, J. Veselka
Prezentujeme kazuistiku pacienta s chronickým srdečním selháním přijatého k implantaci biventrikulárního kardioverteru-defibrilátoru (CRT-D). Při zavádění stimulační elektrody došlo k opakovanému průniku do levostranných srdečních oddílů v důsledku dosud nediagnostikovaného anomálního návratu plicní žíly s širokou komunikací mezi vena cava superior a levou síní. Vzhledem k technicky obtížnému přístupu jsme zvolili alternativní možnost resynchronizační terapie pomocí selektivní stimulace levého raménka Tawarova (LBB – left bundle branch). Srdeční resynchronizační terapie pomocí biventrikulární stimulace je nedílnou součástí terapie pacientů s pokročilým srdečním selháním. Transvenózní zavedení elektrod může být komplikováno abnormálními anatomickými poměry obdobně jako u konvenční kardiostimulace. Implantace levokomorové elektrody do koronárního sinu není úspěšná přibližně v 5 % případů, alternativou je stimulace převodního systému zahrnující selektivní stimulaci levého Tawarova raménka.
M. Konečný, M. Špaček, F. Hemerka, K. Prokešová
Izolované metastatické postižení srdce je raritní. V literatuře jsou v klinické praxi, vyjma maligního melanomu, popsány pouze ojedinělé kazuistiky. Klinická symptomatologie těchto pacientů absentuje nebo bývá chudá. Symptomy jsou častokrát omezeny na postižení perikardu při velkém perikardiálním výpotku. Echokardiografie je obvykle prvním zobrazovacím vyšetřením, které může srdeční nádory odhalit. Následovat by měla výpočetní tomografie a magnetická rezonance (MR) srdce. Definitivní diagnóza je stanovena histologicky. V kazuistice popisujeme případ pacienta, u kterého byl za primární diagnózu považován subakutně proběhlý infarkt myokardu. Echokardiograficky byly odhaleny expanzivní nehomogenní hmoty v oblasti srdečního hrotu, přední a laterální stěny levé komory a podél levé síně. Klinicky u pacienta absentovaly kardiální symptomy. Dle břišní sonografie bylo vysloveno podezření na tumor močového měchýře. Pacient během hospitalizace umírá na nozokomiální komplikace s multiorgánovým selháním. Následná patologická sekce a imunohistochemické vyšetření prokazují izolované metastatické postižení srdce uroteliálním karcinomem močového měchýře.
