Cor et Vasa Case Reports (special issue 2024)

Postavení gliflozinů v léčbě srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí 

T. Švarcová

Naše kazuistika představuje typický příklad starší ženy se srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí (heart failure with preserved ejection fraction, HFpEF). Jedná se o pacientku s častými komorbiditami pro HFpEF, jako je hypertenze, obezita, fibrilace síní, chronická obstrukční bronchopulmonální nemoc. Diagnózu HFpEF potvrzuje v tomto případě i hodnota skóre H2FPEF1 94,8 % a skóre HFA-PEFF2 6, dále N-terminálního fragmentu natriuretického propeptidu typu B (NT-proBNP) 2 771 pg/ml. Progrese symptomů HFpEF v korelaci se vzestupem NT-proBNP následovala po překonání virózy. Léčbu kombinací diuretik a inhibitoru angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEI) komplikovala hyperkalemie. K markantnímu ústupu potíží došlo až po nasazení empagliflozinu. Klinický průběh v naší kazuistice koreluje s výsledky randomizovaných studií, které prokazují účinnost a bezpečnost gliflozinů v léčbě srdečního selhání. Nově se tato skupina léků posouvá v doplněných doporučeních Evropské kardiologické společnosti z roku 20233 pro diagnostiku a léčbu srdeční selhání do třídy doporučení IA i pro pacienty s HFpEF.

Úspěšná léčba těžkého srdečního selhání za užití komplexní moderní farmakologické léčby 

M. Čutková, L. Pávková, J. Haniš

Srdeční selhání je klinický syndrom sestávající z hlavních příznaků (např. dušnost, únava), které mohou být doprovázeny fyzikálními známkami (např. zvýšeným tlakem v krčních žilách, plicními chrůpky a periferními otoky). V České republice chronické srdeční selhání postihuje více než čtvrt milionu osob a jeho výskyt se bude v budoucnosti zvyšovat. Je nejčastější příčinou hospitalizací na interních odděleních v ČR. Péče o pacienty se srdečním selháním je velmi nákladná, dlouhodobá. Vyžaduje maximální spolupráci pacienta i pečlivé vedení ambulantního kardiologa, velmi často i ve spolupráci dalších ambulantních specialistů. V naší kazuistice předkládáme příznivou zkušenost v léčbě srdečního selhání s těžkou systolickou dysfunkcí levé komory pomocí komplexní moderní farmakologické léčby. U nemocného došlo k normalizaci ejekční frakce levé komory z 20 % na 60 %, klinicky k vzestupu z funkční třídy NYHA III–IV do NYHA I.

Promarněná šance 

V. Ryšavý

Kazuistika představuje pacienta s chronickým srdečním selháním ischemické etiologie. Diagnóza byla stanovena v roce 2002, kdy byla echokardiograficky prokázána systolická dysfunkce levé komory srdeční a následně koronarografie odhalila nemoc tří tepen. Pacient v únoru 2003 podstoupil aortokoronární bypass. Po operaci užíval standardní terapii ischemické choroby srdeční a chronického srdečního selhání. Pro přítomnost trombu v hrotu levé komory byl léčen antikoagulační terapií. V roce 2005 podstoupil operaci tepen dolních končetin z indikace ischemické choroby tepen dolních končetin. V rámci primární prevence náhlé srdeční smrti mu byl v roce 2009 implantován implantabilní kardioverter-defibrilátor (ICD). Dlouhodobě byl pacient ve funkční skupině NYHA II, EF LK měl okolo 25 %. V roce 2018 byla pacientovi nově diagnostikována fibrilace síní, zhoršení symptomů, NYHA III, byla u něj indikována kontrola rytmu a úprava terapie chronického srdečního selhání (CHF). S pacientem byla opakovaně probrána možnost komplexní terapie srdečního selhání včetně úvahy o přístrojové léčbě či transplantaci srdce. Z důvodu pracovního vytížení pacienta a dále z důvodu pandemie covidu-19 však tato otázka nebyla řešena včas. V roce 2021 absolvoval přešetření na kardiologické klinice (68 let) – vzhledem k věku a komorbiditám byla indikována pouze konzervativní terapie chronického srdečního selhání. Nově byl do medikace zařazen empagliflozin. Pacient i přes současnou maximální farmakologickou léčbu trpí zhoršujícími se symptomy srdečního selhání a je ve funkční skupině NYHA III.

Srdeční selhání se sníženou systolickou funkcí s časným zahájením terapie inhibitory SGLT2 

K. Kyšperská

Chronické srdeční selhání je progresivní chronické onemocnění, které je dlouhodob spojené se špatnou prognózou a zhoršenou kvalitou, a to i přes stálé pokroky v terapii. Nejčastější příčinou chronického srdečního selhání se sníženou systolickou funkcí je ischemická choroba srdeční, arteriální hypertenze a kardiomyopatie. Průběh nemoci bývá komplikován kardiální dekompenzací, často i s nutností hospitalizace. Každá epizoda srdečního selhání zhoršuje celkovou prognózu pacienta. Naše kazuistika popisuje případ pacienta, diabetika 2. typu s akutní koronární příhodou a následně se srdečním selháním se sníženou systolickou funkcí. Pacient byl časně po koronární příhodě opakovaně hospitalizován pro kardiální dekompenzaci. Pacientovi byla nasazena časně plná terapie srdečního selhání se sníženou systolickou funkcí. V rámci terapie srdečního selhání byla časně zahájena i léčba inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2) s dobrou tolerancí medikace a postupnou stabilizací stavu.