KARDIOLOGICKÉ VYŠETŘENÍ MAGNETICKOU REZONANCÍ

 Magnetická rezonance poskytuje velmi široké množství možností v zobrazení srdce a oproti rentgenovým či nukleárním metodám navíc pacient není exponován ionizujícím zářením. Tato škála zobrazovacích MR technik sahá od kinetických sérií obrazů s vysokým časovým i prostorovým rozlišením přes statické morfologické obrazy až po perfúzní vyšetření a tkáňovou charakteristiku. 

 Kinetika srdeční stěny a další hemodynamické funkce mohou být MR sledovány i kvantifikovány s vysokou přesností a to díky vysokému prostorovému rozlišení, objemovému pokrytí celého srdce a dobrému časovému rozlišení (až kolem 15 ms). Hemodynamické funkce jako např. ejekční frakce je možno kvantifikovat segmentací dynamických sérií s velkou přesností a v rozumném čase (převážná část post-procesu je automatická).
 Morfologické T2-vážené obrazy slouží k detekci edému v myokardu (např. u akutního infarktu) a přispívají také ke tkáňové diferenciaci (voda – tuk) v srdeční stěně, ale i v perikardu. Součástí dnes již běžně prováděných vyšetření viability myokardu je posouzení jeho krevního zásobení (perfúze) dynamickým měřením prvního průchodu kontrastní látky a pak sledování pozdní opacifikace tkáně v místě neviabilní tkáně (tzv. „late enhancement“). Zobrazení charakteru pozdního sycení kontrastní látkou lze do určité míry použít i k deferenciaci dalších neischemických postižení mykardu (např. myokarditida, amyloidoza).
 Magnetickou rezonanci můžeme použít i k měření průtoku a rychlosti proudění v srdečních oddílech, velkých cévách (aortě), ke kvantifikaci patologického proudění na srdečních chlopních. Metoda poskytuje i možnost zobrazení koronárních tepen a to dokonce bez použití kontrastní látky, ale délka tohoto vyšetření, prostorové rozlišení a opakovatelná kvalita obrazů zatím odsunují koronární MR angiografii spíše do oblasti výzkumu než do denní rutinní klinické praxe.