PRINCIPY A MOŽNOSTI NUKLEÁRNÍ KARDIOLOGIE

Úvod: Principem zobrazení v nukleární kardiologii je detekce ionizujícího záření, které vychází z těla pacienta. Zdrojem záření je radiofarmakum se známou orgánovou distribucí, které bylo před snímáním podáno do těla pacienta obvykle ve formě intravenózní injekce. Jako detektor slouží gamakamera spojená s počítačem, obraz je digitální ve formě matice. 
Metoda: Pro zobrazení se používá gama záření. Vzniká buď přeměnou jádra atomu radionuklidu (pro SPECT) nebo anihilací protonu s elektronem (pro PET). Obrazy jsou planární (2D) nebo tomografické (3D). Ukazují množství radiofarmaka v orgánech a tkáních. Toto množství je výsledkem aktivních nebo pasivních metabolických dějů.
Výsledky: Scintigrafické obrazy nesou informaci podle druhu použitého radiofarmaka. Nasnímaná data je možno zpracovat různými algoritmy. Distribuci radiofarmaka je možno kvantifikovat. Nejvhodnější jsou pro zobrazení vlastností myokardu na buněčné úrovni za různých podmínek – prokrvení, metabolismus, receptory, apoptóza, ischemie, genová exprese apod. Mohou také přesně měřit mechanickou funkci myokardu (ejekční frakci). Nehodí se pro zobrazení struktur (chlopně, perikard). Je možno je použít v klinice i experimentu. Obrazy mají obecně nízkou informační hustotu a nízké polohové rozlišení (2-3 mm). Radiační zátěž je přijatelná (do 10 mSv). Zobrazení je náchylné na řadu artefaktů, které mohou vznikat v celém procesu tvorby obrazu. Jejich zdrojem může být pacient, radiofarmakum, gamakamera, vlastní zpracování dat počítačem.
Závěr: Metody nukleární kardiologie vytvářejí funkční obrazy různých vlastností myokardu s možností kvantifikace. Lze je použít v klinice i v experimentu. Při interpretaci je nutno brát v úvahu možné artefakty.