OPTIMALIZACE VYBRANÝCH ASPEKTŮ MONITORINGU HOMINGU BUNĚK KOSTNÍ DŘENĚ DO INFARKTEM POSTIŽENÉHO SRDCE: KULTIVACE MESENCHYMÁLNÍCH BUNĚK KOSTNÍ DŘENĚ, JEJICH ZNAČENÍ KONTRASTNÍMI LÁTKAMI A DETEKCE PO PODÁNÍ DO SRDCE

Úvod: Po podání buněk kostní dřeně (BMC) do infarktem postiženého srdce se mohou některé z nich uchytit a indukovat regeneraci postižené tkáně. Míra adherence a přežití je u většiny studií hodnocena mikroskopickou analýzou po usmrcení animálního modelu. Výhodnější by však byla detekce a kvantifikace buněk v časových bodech neinvazivně. Nukleraní magnetická rezonance (NMR) ani gamakamera nebyly dosud pro detekci buněk aplikovaných do srdce králíka evaluovány. Základní test na fantomu a extrahovaném srdci je obsahem této studie.
Metody: Byla odebrána kostní dřeň králíka a třemi metodami prekultivovány BMC (A). Následně byly buňky označeny dvěma typy látek na bázi oxidu železa. Byl hodnocen vliv látek a metodiky na viabilitu a kontrast obrazu NMR - resp. určení jejich polohy vzhledem k fantomu/srdci (B). Pro radioaktivní značení byl základem komplex Indium-tropolone. Roztok byl aplikován na buňky v malém objemu kultivačního média se sérem. Byl hodnocen vliv na viabilitu, účinnost značení a absolutní aktivita na jednu označenou buňku (C).
Výsledky: (A) Kultivace probíhala nejlépe za využítí média RPMI s 10% FBS. (B) Metodou NMR byl získán dostatečně odlišný kontrast (resovist: buňky vs. srdeční tkáň/krev). (C) Radioaktivní označení odpovídalo 1 až 19 Bq na buňku pro různé koncentrace buněk v inkubačním roztoku a modifikace postupu. Účinnost značení byla cca 40%. Čas inkubace ani zvýšení koncentrace India výrazně neovnili efektivitu značení.  Pro obě metody lokalizováno 10⁵ až 10⁶ buněk.
Závěr: Neinvazivní metodiky značení a detekci jsou použitelné pro BMC. Detekovatelnost byla ověřena pomocí NMR a detekční aparatury gama záření pro koncentrované buňky. Detekce submilimetrových ložisek a difuzně rozptýlených buněk ve větší oblasti srdeční tkáně bude cílem dalších měření.