ÚROVEŇ ZNALOSTÍ ZÁSAD LAICKÉ RESUSCITACE U PACIENTŮ PO PRODĚLANÉ KPCR

Úvod: Srdeční zástava je závažný medicínský, ale i celospolečenský problém. Přežití nemocných s mimonemocniční zástavou  je závislé hlavně na charakteru základního onemocnění a době zástavy oběhu.  Kardiopulmonální resuscitace je předpokladem záchrany pacienta s dechovou či oběhovou zástavou. Úspěšnost kardiopulmonální resuscitace dlouhodobě dosahuje pouhých 11%. Neustálá edukace široké veřejnosti v technikách provádění kardiopulmonální resuscitace je proto nezbytná. Časné zahájení  kardiopulmonální resuscitace zvyšuje šanci na přežití 2 – 3 násobně. Přesto není někdy pomoc poskytnuta svědky vůbec, často pro neznalost správných postupů a obavy z vlastního selhání.
Tématem výzkumu byla úroveň znalostí pacientů po KPCR a jejich příbuzných o zásadách poskytování laické první pomoci .
Cílem bylo vyhodnocení úrovně znalostí postupů KPCR před a po kvalifikované edukaci. Metodika: ze souboru 115 resuscitovaných pacientů za období 2003-2009, kteří byli hospitalizováni na naší klinice po KPCR,  byli obesláni dotazníkem všichni žijící nemocní. Dotazník obsahoval celkem 24 otázek na základní kardiopulmonální resuscitaci. Celkem jsme obdrželi zpět 40 zcela vyplněných dotazníků. V době přípravy abstraktu byl připraven edukační seminář o základech laické resuscitace s praktickým nácvikem nepřímé srdeční masáže a umělým dýcháním pro pacienty a jejich příbuzné, na kterém budou nemocní i jejich příbuzní znovu vyškoleni a následně opět přezkoušeni uvedeným dotazníkem. Úroveň znalostí před a po edukaci bude porovnána.
Diskuze: kvalitní laická resuscitace do příjezdu kvalifikovaného týmu může u pacienta se zástavou oběhu zásadním způsobem ovlivnit jeho osud. Proto považujeme edukaci příbuzných pacientů po srdeční zástavě za klíčový faktor, který může jejich prognózu v případě další příhody příznivě ovlivnit.