STRATIFIKACE RIZIKA POMOCÍ SPECT U PACIENTŮ PO PCI

Úvod: Určení rizika srdeční příhody umožňuje individuální terapeutický přístup k pacientům podložený současnými znalostmi. Perfuzní scintigrafie myokardu umožňuje kvantitativní hodnocení perfuzní poruchy včetně charakteristiky typu poškození myokardu a jejich dopadu na mechanickou funkci srdce. Z toho plyne i prognostická síla nálezů nejen u pacientů po PCI.
Materiál a metoda: Revaskularizační výkon významným způsobem zlepšuje prognózu pacientů snížením ischemizace myokardu i přes to, že výsledky nejsou vždy trvalé. Klinická data, zátěžové EKG ani koronarografie neposkytují vždy spolehlivá prognostická data. Perfuzní scintigrafie myokardu poskytuje data o velikosti, závažnosti a typu poruchy perfuze myokardu včetně dalších známek poruchy funkce. Gated SPECT navíc informuje o velikosti ejekční frakce a globální i regionální kontraktilitě levé komory.
Výsledky: Normální nález na perfuzní scintigrafii myokardu znamená dobrou prognózu s frekvencí výskytu srdečních příhod 0,3% – 0,7%. Patologický nález je naopak spojen s frekvencí kardiálních příhod 7% -9%, přičemž riziko narůstá exponenciálně s velikostí a závažností perfuzní poruchy. Reverzibilní defekt perfuze je spojen s vyšším rizikem nefatálního infarktu, fixní defekt s vyšším rizikem smrti. S vyšším rizikem se rovněž pojí přechodná dilatace levé komory při zátěži a zvýšená akumulace radiofarmaka v plicích.
Závěr: Prognostická síla perfuzní scintigrafie myokardu byla prokázaná v řadě klinických studií a vždy se potvrdila i při zavádění nových léčebných strategií. Metoda je efektivní bez ohledu na použité radiofarmakum, typ zátěže, pohlaví pacienta či přítomnost diabetu. Její postavení v současné době lékových stentů a miniinvazivní chirurgie je třeba ověřit.