JSOU STARŠÍ PACIENTI S AKUTNÍM INFARKTEM MYOKARDU S ELEVACEMI ST OPTIMÁLNĚ LÉČENI REPERFUZNÍ TERAPIÍ?

Cíl: Cílem práce je zhodnotit použití primární reperfuzní léčby (PCI nebo trombolýza) u pacientů s akutním infarktem myokardu s elevacemi ST ve věku nad 75 let, kteří byli primárně přijati do non-PCI nemocnic.
Soubor a metodika:  Hodnotili jsme léčebný postup u pacientů se STEMI (908 případů) zařazených v letech 2003-2007 do pilotního registru IM. Zjišťovali jsme údaje o nemocniční mortalitě v závislosti na zvolené léčbě.
Výsledky: V souboru pacientů s infarktem s elevacemi ST byl průměrný věk 66,7±12,5 let. Častěji se jednalo o muže než o ženy (62,8 % vs. 37,2 %). Muži byli v průměru mladší (63,1±12,1 let ) než ženy (72,7±10,7 let). Pacienti nad 75 let tvořili necelou 1/3 (29 %) případů STEMI. Pozorovali jsme významný rozdíl ve frekvenci poskytnutí primární reperfuzní terapie mezi pacienty pod 75 let (76,1 %) a nad 75 let (49,8 %). Šance na poskytnutí reperfuzní léčby je ve skupině nad 75 let signifikantně nižší - OR 0,3; 95% CI 0,2-0,4; p<0,001. Při porovnání s celým souborem STEMI pacientů byl právě ve skupině nad 75 let patrný nejvýznamnější rozdíl v nemocniční mortalitě mezi pacienty léčenými (5,3 %) a neléčenými některým reperfuzním postupem (43,0 %) - p<0,001. V celém souboru STEMI pacientů byl rozdíl v mortalitě nižší (3,2 % s reperfuzí, 26,8 % bez reperfuze).
Závěr: Podstatný podíl (50,2 %) pacientů nad 75 let hospitalizovaných pro akutní infarkt myokardu s elevacemi ST není v reálné praxi léčen primární reperfuzí (PCI nebo trombolytickou léčbou). Ve srovnání s mladšími pacienty je šance na poskytnutí primární reperfuze 0,3 (p<0,001). Použití této léčby přináší seniorům významný prospěch, který se projeví signifikantně nižší mortalitou ve srovnání s těmi, kteří byli léčeni konzervativně.

S částečnou podporou projektu 1M06014 MŠMT ČR