CHARAKTERISTIKA A VÝVOJ AUTONOMNÍCH PARAMETRŮ DLE VSTUPNÍCH KRITÉRIÍ U PACIENTŮ PO INFARKTU MYOKARDU S ST ELEVACEMI

Cíl: Posoudit vývoj autonomních parametrů u pacientů po infarktu myokardu s ST elevacemi (STEMI) v průběhu jednoročního sledování.

Metodika a soubor: Vyšetřili jsme 151 pacientů průměrného věku 64,8 let; 115 (76,2%) mužů a 36 žen.(23,8%).Pacienti byli podrobeni 3.-5.den, 3.měsíc a 12.měsíc neinvazivnímu kardiologickému vyšetření: baroreflexní senzitivita (BRS), variabilita v systolickém TK (STKvar), variabilita v diastolickém TK (DTKvar), variabilita v tepových intervalech (TIvar); echokardiografické vyšetření a EKG Holter. Statistická významnost byla hodnocena na 5% hladině významnosti standardními statistickými metodami (Mann-Whitneyův U test, Wilcoxonův test).

Výsledky: V průběhu jednoho roku sledování nacházíme nesignifikantní pokles BRS, pokles TIvar a nesignifikantní nárůst STKvar a DTKvar.Průměrná hodnota BRS v subakutní fázi STEMI je 3,315±4,68 ms/mmHg. Při rozdělení na skupinu pacientů s EF LK>40% a s EF LK<40% nacházíme obdobné změny, více vyjádřené ve skupině pacientů s dysfunkční levou komorou se signifikantním poklesem TIvar (p<0,01) 3.-5.den STEMI. U pacientů s akutním srdečním selháním při příjmu ,Killip II-IV, pozorujeme pouze signifikantní pokles TIvar (p<0,05) mezi 3.-5.dnem a 12.měsícem. Při rozdělení dle počtu postižených koronárních tepen dochází k signifikantnímu poklesu BRS (p<0,05) s narůstajícím počtem postižených koronárních tepen v subakutní fázi STEMI. Významně klesá v průběhu jednoho roku i TIvar u pacientů s delayem větším jak 3 hodiny (p<0,05) mezi 3.-5.dnem a 12.měsícem.

Závěr: Pacienti po STEMI mají nízkou hodnotu BRS. Díky direktní angioplastice, optimální farmakoterapii ICHS a srdečního selhání nedochází u pacientů po STEMI v průběhu jednoročního sledování k signifikantním změnám v autonomních parametrech.

Podporováno Vědecko-výzkumným záměrem MSM 0042622402