VZTAH POLYMORFISMU GENU METALOPROTEINÁZY-2 A KLINICKÉ ODPOVĚDI NA IMPLANTACI AUTOLOGNÍCH MONONUKLEÁRNÍCH BUNĚK KOSTNÍ DŘENĚ U NEMOCNÝCH S AKUTNÍM INFARKTEM MYOKARDU

Cíl: Cílem studie bylo porovnat vztah polymorfismu genu metalloproteinázy-2 (MMP-2) s klinickou odpovědí na implantaci autologních mononukleárních buněk kostní dřeně nemocným s akutním infarktem myokardu.
Soubor pacientů a metodika: Do randomizované studie bylo zahrnuto 73 nemocných s prvním infarktem myokardu, kteří byli léčení primární angioplastikou s implantací stentu. Implantace autologních mononukleárních buněk do infarktového neviabilního myokardu bylo provedeno u 48 nemocných, 25 nemocných v kontrolní skupině buněčnou léčbu nepodstoupilo. Pacienti byli retrospektivně dle vývoje perfuzního defektu, ejekční frakce levé komory, end-systolického objemu a vrcholové systolické rychlosti infarktové stěny (zlepšení ejekční frakce o minimálně 5%, zlepšení ostatních parametrů o nejméně 10%) rozděleni na respondéry  a nonrespondéry buněčné léčby.
K izolaci  DNA z periferních leukocytů bylo použito standardní techniky s využitím proteázy K. Pomocí PCR metody a restrikční analýzy byly detekovány 3 MMP-2 promotory (-1575G/A, -1306C/T a 790T/G).
Výsledky: Z celkem 48 nemocných, kteří podstoupilo buněčnou léčbu, 17 bylo hodnoceno jako respondeři (skupina A), 31 jako nonresponděři (skupina B). Nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v prevalenci jednotlivých genotypů MMP-2 mezi skupinami (71% versus 61%, p=0.375).
Závěr:  Polymorfismus v genu pro MMP-2 není spojen s klinickou reakcí na implantaci autologních mononukleárních buněk kostní dřeně u nemocných s akutním infarktem myokardu.