BIATRIÁLNÍ ABLACE VERSUS LEVOSÍŇOVÁ ABLACE PRO CHRONICKOU FIBRILACI SÍNÍ – PŘEDBĚŽNÉ VÝSLEDKY PROSPEKTIVNÍ RANDOMIZOVANÉ STUDIE NAZNAČUJÍ BENEFIT PRAVOSÍŇOVÉ SEPTÁLNÍ ABLACE
Cílem studie bylo srovnat schopnost obnovit sinusový rytmus (SR) ablací a zhodnotit střednědobý výsledek u pacientů s chronickou fibrilací síní podstupujících levosíňovou (LS) nebo biatriální (BA) ablaci.
Metodika: Z 80 pacientů (pac) (57 ± 9 let, perzistentní FS 34 ± 23 měsíců), 40 pac podstoupilo LS ablaci (skupina 1) a 40 pac mělo BA ablaci (skupina 2). LS ablace sestávala z izolace plicních žil (PŽ) a lineárních lézí a případné ablace v koronárním sinu (CS) a ablace kavotrikuspidálního můstku. BA ablace spočívala v přidání pravosíňové interkavální a event. septální lineární léze. Všichni pacienti měli minimální sledování 2 měsíce a hodnotilo se zatížení FS nebo síňovou tachykardií (ST) do konce doby sledování nebo do reablace z pacientských diářů (denní zapisování nepravidelnosti tepu) a z pravidelných standardních a Holterových EKG a 3-týdenních EKG telemonitorací.
Výsledky: Ve skupině 1 vs. 2 se FS konvertovala do ST u 26 (65%) vs. 29 (73%) pac a SR se podařilo obnovit ablací u 21 (53%) vs. 23 (58%) pac. Pravosíňová septální ablace konvertovala FS do ST, resp. obnovila SR u 6, resp. 3 pac. Po opakování ablace u 19 (48%) vs. 11 (28%) pac (P = 0,3) má na konci doby sledování 13 ± 8 měsíců stabilní SR 35 (88%) vs. 35 (88%) pac. Zatížení FS/ST po jedné ablaci bylo 4311 (37%) z 11807 sledovacích dnů vs. 2885 (26%) z 11216 sledovacích dnů (P <0.001). Závěr: Přídatné pravosíňové léze v rámci BA ablace byly spojeny s mírně vyšší účinnosti při obnovení SR ablací. BA ablace byla spojena s trendem k menšímu počtu reablací a s významně nižším zatížením FS/ST po ablaci.Podporováno grantem IGA MZ NR9143-3/2007 a grantem IGA AGEL Modrý Hroch N. 15/2007