MÍRNÁ HYPOTERMIE U NEMOCNÝCH PO SRDEČNÍ ZÁSTAVĚ. ANALÝZA SOUBORU 87 ÚSPĚŠNĚ RESUSCITOVANÝCH NEMOCNÝCH

Úvod: Mírná hypotermie je na základě několika randomizovaných, ale i nerandomizovaných studií a registrů zakotvena v doporučeních pro léčbu nemocných po srdeční zástavě jako metoda zlepšující jejich neurologickou a pravděpodobně i celkovou prognózu.
Metody: Mírná hypotermie byla indikována u nemocných s dosažením ROSC (return of spontaneous circulation) ve shodě s platnými doporučeními a prováděna aplikací ledových obkladu a i.v. podáním chlazených infuzních roztoků. Jedná se retrospektivní analýzu souboru 87 nemocných za období let 2003 až 2008.
Výsledky: Průměrný věk nemocných činil 65 let, mužů bylo 63 %. Z komorbidit byla nejčastější hypertenze u  71 %, cukrovka u 38 %, ICHS u 45 59 % a hyperlipoproteinémie u 37 % pacientů. 33 % nemocných bylo resuscitováno laicky, celková průměrná doba srdeční zástavy do obnovení oběhu byla 19,5 minut s mediánem 15 minut. Mírná terapeutická hypotermie byla zahájena u  96% nemocných a cílové teploty pod 34° C bylo dosaženo u 85 % z nich, teploty pod 33° C pak u 63 %. U 18 nemocných musela být mírná hypotermie ukončena předčasně. Většina pacientů (95%) potřebovala v prvních 48 hodinách katecholaminovou podporu, nejčastěji noradrenalin. 25 % nemocných muselo být externě stimulováno. V téměř polovině případů (46 %) se etiologicky jednalo o STEMI. 2/3 pacientů podstoupilo urgentní koronarografii do 12 hodin od přijetí, 62% z nic pak perkutánní koronární intervenci.
Závěr: Mírná hypotermie je klinicky dobře proveditelná metoda, a to i u nemocných podstupujících urgentní perkutánní koronární intervenci pro STEMI. Cílové teploty bylo dosaženo u většiny nemocných. Metoda je ale zatížena řadou potenciálních komplikací, především nutností katecholaminové podpory a dočasné kardiostimulace.