ROZSÁHLÝ PERIKARDIÁLNÍ VÝPOTEK PŘI HYPOTYREÓZE, ROZDÍLNÝ LÉČEBNÝ POSTUP

Onemocnění štítné žlázy patří v současné době mezi nejčastější endokrinopatie. Objevují se nejméně u 5% populace, s věkem jejich četnost stoupá. Na onemocnění štítné žlázy se často nepomýšlí. Rozvinuté poruchy funkce štítné žlázy mohou probíhat pod obrazem jiných onemocnění - kardiovaskulárních, psychiatrických, progerie, maligních onemocnění. Nepoznaná tyreopatie může vést až k život ohrožujícím stavům.

Uvádíme kazuistiky dvou pacientek, které byly vyšetřovány pro kardiologickou symptomatologii. U obou byl zjištěn překvapivý nález rozsáhlého perikardiálního výpotku a diagnostikována primární hypotyreóza.
U první, 50-leté pacientky, byla vzhledem k hemodynamicky významnému výpotku s klinickými a echokardiografickými známkami tamponády provedena perikardiální punkce, bylo odsáto 2560ml perikardiálního výpotku. U druhé, 34-leté pacientky, bylo maximum perikardiálního výpotku v oblasti obtížně přístupné pro punkci. Echokardiograficky byl zjištěn kolaps pravé síně. U pacientky nebyly přítomny klinické známky srdeční tamponády, proto byl zvolen konzervativní postup. Oběma pacientkám byla nasazena substituční léčba tyreoidálními hormony k úpravě hypotyreózy. U pacientky po punkci nedošlo k doplnění perikardiálního výpotku. U konzervativně léčené pacientky v průběhu substituční léčby ještě před dosažením eutyreozního stavu perikardiální výpotek  výrazně ustoupil.

Závěr: U obou uvedených pacientek jsme zjistili v důsledku neléčené hypotyreózy závažný kardiologický nález. Správná diagnóza měla zásadní význam pro jejich úspěšnou léčbu. Otázkou je rychlost substituce, protože dlouhodobé setrvávání v hypotyreóze by mohlo vést k recidivě perikardiálního výpotku nebo k další progresi při konzervativním postupu. Příliš rychlá substituce by naopak mohla vést k srdečnímu selhání nebo manifestaci latentní ICHS.