HODNOCENÍ MORFOLOGICKÝCH PARAMETRŮ MITRÁLNÍ CHLOPNĚ PŘED A PO ABLACI CHRONICKÉ FIBRILACE SÍNÍ

Léčba chronické fibrilace síní (FS) radiofrekvenční ablací vyžaduje komplexní lineární léze zasahující k mitrálnímu anulu (MA) a často endokardiální i epikardiální intravenózní ablaci myokardu koronárního sinu (CS). Vliv takové ablace na morfologii MA a na mitrální regurgitaci (MR) není znám.
Metodika: V souboru bylo 21 pacientů (pac) (6 Ž, věk 57 ± 10 let, trvání FS 37 ± 29, 14-24 měsíců), u kterých se hodnotila mitrální chlopeň před ablací a za 6 měsíců po ablaci. Ablační strategie zahrnovala izolaci plicních žil, komplexní lineární léze v levé síni (LS), ablaci kavo-trikuspidálního isthmu a případně ablace v CS a interkavální linii v pravé síni. Echokardiograficky se hodnotily inter-komisurální (IC) a antero-posteriorní (AP) rozměry Mi chlopně (vše v mm).
Výsledky: Po 6 měsících mělo 15 (71%) pac sinusový rytmus (SR) a 6 pac FS nebo síňovou tachykardii (ST). Došlo ke zvětšení IC rozměru (38 ± 4 vs. 39 ± 4), více u pacientů se SR (37 ± 3 vs. 40 ± 4), zatímco u pac s FS/ST se IC rozměr zmenšil  (40 ± 4 vs. 39 ± 3). AP rozměr se zvětšil (37 ± 4 vs. 40 ± 4), stejně u pac se SR (37 ± 3 vs. 40 ± 4) i u pac s FS/ST (38 ± 7 vs. 40 ± 4). Ke zhoršení preexistující MR nedošlo u žádného pac, u 5 pac se MR zlepšila nebo vymizela. V apikální projekci se dlouhá osa LS zmenšila (66 ± 6 vs. 63 ± 8 mm) a krátká osa se zmenšila (46 ± 7 vs. 41 ± 6) (zvláště u pac se SR: 65 ± 5 vs. 61 ± 7, resp. 45 ± 5 vs. 41 ± 5). Ejekční frakce levé komory (LK) se zlepšila (54 ± 10 vs. 59 ± 7 %), zvláště u pac se SR (54 ± 10 vs. 60 ± 11) a diastolický rozměr LK se mírně zvýšil (52,5 ± 7,5  vs. 53,4 ± 6,2 mm), více u pac se SR (52,8 ± 7,7 vs. 54,3 ± 6,2).
Závěr: Rozměry mitrálního anulu se po ablaci chronické FS překvapivě zvětšily, aniž by se zhoršila MR.

Podporováno grantem Ministerstva zdravotnictví IGA MZ NR9143-3/2007 a grantem IGA AGEL Modrý Hroch N. 15/2007.