INTRAAORTÁLNÍ BALÓNKOVÁ KONTRAPULZACE NA KARDIOLOGICKÉ JEDNOTCE INTENZIVNÍ PÉČE

Cíl: Zhodnotit využití intraaortální balónkové kontrapulzace (IABK) na kardiologické jednotce intenzivní péče (KJIP), charakteristiku a klinický výsledek léčeného souboru nemocných.
Soubor a metodika: Retrospektivní analýza pacientů léčených IABK (Autocat 2 Vawe, Arrow) na KJIP v období leden 2005-červen 2008.
Výsledky: IABK jsme použili u 56 pacientů (věk 66 ± 8 let, muži/ženy 44/12). Nejčastější indikací byl kardiogenní šok (KŠ) u pacientů se STEMI (50 %) , dále KŠ u pacientů s non-STEMI  (27 %) a KŠ u ostatních diagnóz (7%). V době zahájení IABK bylo 91 % nemocných na katecholaminové podpoře, 23 % pacientů bylo v průběhu hospitalizace na KJIP léčených levosimendanem.Všichni pacienti byli koronarografováni, v 8 případech transradiálním přístupem, ve 48 případech přístupem transfemorálním. U 38 pacientů byla provedena PCI,  10 pacientů jsme indikovali k urgentní kardiochirurgické operaci. 75 % pacientů bylo na umělé plicní ventilaci, 30 % bylo monitorováno Swan-Ganzovým katétrem. U 3 nemocných byla IABK použita jako podpora před vysoce rizikovou elektivní PCI. Šest pacientů bylo se zavedenou IABK transportováno do IKEM Praha pro nutnost zahájení účinnější mechanické podpory/zvážení transplantace srdce.
  Komplikace léčby IABK jsme zaznamenali u 10 pacientů: 2 x reverzibilní ischémie DK, 2 x trombocytopenie, 4 x hematom v místě zavedení, 2 x ruptura kontrapulzačního balónu. Průměrná doba zavedené IABK byla 47 hod (maximum 240 hodin). JIP mortalita v našem souboru (mimo vysocerizikových PCI, kdy všichni pacienti přežili) byla 31 % , nemocniční mortalita 43 %.                .
Závěr: Na naší KJIP je IABK součástí komplexní péče o pacienty s těžšími formami kardiogenního šoku při infarktu myokardu. Nemocniční mortalita v našem souboru je srovnatelná s literárními údaji.

Podpořeno VZ UK č. MSM 0021620817 „Invazivní přístupy k záchraně a regeneraci myokardu“