KRITICKÁ ISCHEMIE U VASKULITÍD

  Vaskulitídy mohou vést ke vzniku akutní kritické ischemie a jsou závažné rozsahem postižení,  mladým věkem pacientů a jejich devastací. 
  Cílem práce je shrnutí 15 letých zkušeností z rozvoje akutní kritické ischemie u vaskulitíd. 
  Výsledky: Kritická ischemie se u vaskulitíd objevuje ve dvou typech: A) subakutně až akutně u pacientů bez dříve známého vaskulitického postižení nebo B) náhlým vznikem na terénu dlouhodobé stabilizované vaskulitídy. Ve většině případů překvapivě, bez zjevných předcházejících příznaků, například klaudikačních bolestí. Projevy a tíže Raynaudova fenomenu nejsou prognózu určujícím faktorem. Kouření tabáku je spolupodílejícím se rizikovým faktorem při rozvoji ischemie na horních končetinách. Obtížnější diagnostika je u pacientů se souběžně probíhající obliterující aterosklerózou, zvláště s její akcelerovanou formou.
  K volbě terapie je potřebné rychlé a rozsáhlé, ale účelné, vyšetření včetně laboratorních technik. Vedle klasických jsou přínosná vyšetření CIK a komplementu. Falešně negativní výsledky mohou vyplývat z patofyziologie onemocnění a načasování vyšetření.
   Protože cévní postižení u vaskulitíd je rozsáhlý komplex imunitních, biochemických, koagulačních a moleklárních změn, je nutná komplexní terapie. Klasické endovaskulární metody nebývají zásadními postupy, těmi jsou zastavení patofyziologických pochodů vaskulitídy. To jsou imunosuprese kombinovanou terapií, antiagregace až antikoagulace a další metody, například plasmaferéza. Bez intenzivního řešení základního onemocnění nejsou endovaskulární techniky úspěšné.
  Závěr: Terapie vaskulitíd a jimi způsobené ischemie na vyžaduje specializovanou a celkovou péči, která musí vyváženě a smysluplně reagovat na základní onemocnění. Protože se však jedná o velmi individualistická onemocnění, jsou odborně podložené a zodpovědné zkušenosti nezbytné k jejich řešení.