POUŽITÍ IMUNOSUPRESE PO TRANSPLANTACI SRDCE

 Typickým znakem nemocných po tranpslantaci je doživotní léčba látkami snižujícími imunitní reakci organismu.Cílem imunosuprese je potlačení rejekce štěpu a léčba již vzniklé rejekce. Největši tendence k odhojování štěpu je v časném posttransplantačním období,později se vyvíjí částečná imunologická tolerance,která dovoluje snižování dávek,nikoliv jejich vysazení.

 V kardiocentru IKEM je zavedena od r.1984 program srdeční transplantace,do konce r.2008 bylo provedeno 710 transplantací srdce. Nemocní jsou hospitalizováni na lůžkovém odd.kardiologie. V té době je jedním ze základních úkolů správné nastavení imunosupresivní léčby,která byla zahájena již v peroperačním období.Nejčastější kombinace je cyklosporin nebo tacrolimus,mykofenolát mofetil a prednison.Volba dávek i skladba kombinace je individuální. I po propuštění z nemocnice docházejí klienti na pravidelné odběry krve,při kterých se sleduje účinná hladina imunosupresiv.

 Cílem přednášky je seznámit se základnímy principy vedení imunosupresivní léčby a možnými komplikacemi,které se mohou během podání vyskytnout.