SNÍMÁNÍ PERFUZNÍ SCINTIGRAFIE MYOKARDU V SEDĚ – SROVNÁNÍ SE ZÁZNAMEM VLEŽE

Úvod: Záznam dat u perfuzní scintigrafie myokardu se standardně provádí vleže na zádech. Některé kamery však umožňují snímání dat u sedícího pacienta. Naše práce se zabývá srovnáním obou metod zejména ve vztahu ke kvantitativní analýze perfuze.

Materiál a metoda: Analyzovali jsme data 31 pacientů, 19 mužů a 12 žen, průměrného věku 62 (27-79) let, kteří byli vyšetřeni na našem pracovišti pro suspektní nebo známou ICHS. Všichni byli vyšetřeni na dvoudetektorové gamakameře, jednou v poloze vleže na zádech (Spirit DHV), podruhé v poloze v sedě (CardioDesk). Data jsme hodnotili pomocí kvantitativního softwaru Emory Cardiac Tool Box (ECTb). Kvantitativní parametry jsme porovnali párovým t-testem.

Výsledky: SSS bylo 6,84 a 11,13, celkový defekt perfuze byl 12,97% a 23,97%, defekt perfuze v povodí RIA byl 3,9% a 16,94%, v povodí RC 17,29% a 20,1% a v povodí ACD 25,32% a 27,35% pro záznam dat vleže a v sedě. Statisticky významně se liší celkový defekt perfuze včetně SSS (p=0,019 a p=0,039). Podle povodí jednotlivých věnčitých tepen je statisticky významný rozdíl pouze v povodí RIA (p=0,000), velikost perfuzního defektu v povodí ostatních dvou věnčitých tepen se neliší (p=0,666 pro RC a p=0,775 pro ACD).

Závěr: Výsledky kvantitativní analýzy perfuze myokardu ukazují statisticky významný rozdíl při snímání dat vleže a v sedě. Současné normálové databáze tedy nelze použít, pokud jsou data pacienta snímána v sedě a je nezbytné vytvořit novou databázi normálních hodnot.