MYOKARDIÁLNÍ FUNKCE U NEMOCNÝCH SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM MAJÍCÍCH NORMÁLNÍ EJEKČNÍ FRAKCI LEVÉ KOMORY

Cíl: Cílem tohoto sdělení je rozebrat jednotlivé komponenty myokardiální funkce u nemocných se srdečním selháním s normální ejekční frakcí levé komory (HFNEF, dříve primární diastolické srdeční selhání).

Současný stav znalostí o dané problematice: HFNEF je závažná klinická jednotka spojená s vysokou mortalitou a morbiditou. Již samotná změna názvu této klinické jednotky (z primárního diastolického srdečního selhání na HFNEF) svědčí o tom, že se v poslední době mění názory na tuto jednotku. Zatímco dříve byla vysvětlována výlučně poruchou diastolické funkce levé komory (LK) (primární diastolické srdeční selhání), nálezy z posledního desetiletí popisují stále nové funkční poruchy zahrnující i různé komponenty systolické funkce LK. Dnes již prakticky panuje shoda v tom, že pojem primární diastolické srdeční selhání je nesprávný, neboť k poruše diastolické funkce LK se u tohoto patologického stavu přiřazují i poruchy longitudinální systolické funkce, jak ukázaly práce využívající tkáňovou Dopplerovskou echokardiografii či hodnocení deformace myokardu. Nejnovější práce však ukázaly i poruchy apikální rotace a torze LK. Rovněž byl popsán těsný vztah mezi diastolickým srdečním selháváním a rozvojem plicní hypertenze, která u nemocných s HFNEF vede i k poruše systolické a diastolické funkce pravé komory. Ukazuje se rovněž, že u nemocných s námahovou dušností, u nichž je podezření na HFNEF, často nestační hodnotit myokardiální funkci pouze v klidu. Zhruba u 1/3 těchto nemocných mohou být funkční poruchy typické pro HFNEF nalezeny pouze při zátěži.

Závěr: HFNEF je dosud nedostatečně definovaná jednotka, charakterizovaná komplexní poruchou funkce myokardu, zahrnující diastolickou a systolickou funkci levé a často i pravé komory. Komplexní posouzení nemocných s podezřením na HFNEF vyžaduje při normální funkci myokardu v klidu i provedení zátěže.