REZISTENTNÍ HYPERTENZE A VÝSKYT ISCHEMICKÉ CHOROBY SRDEČNÍ

Rezistentní hypertenze (tzn. neschopnost dosáhnout cílových hodnot TK ani při použití trojkombinace antihypertenziv včetně diuretika) se vyskytuje v běžné populaci hypertoniků asi v 5%, ve specializovaných ambulancích mnohem častěji. Přítomnost hypertenze zvyšuje riziko vzniku manifestní ICHS a zvyšování hodnoty systolického krevního tlaku (TK) je provázeno kontinuálním zvyšováním kardiovaskulární morbidity i mortality. Sledovali jsme rozdíly v přítomnosti a závažnosti ischemické choroby srdeční (ICHS) u pacientů s rezistentní hypertenzí (RHT).
Soubor tvořilo 6726 hypertoniků hospitalizovaných v letech 2005-2006 na naší klinice. Pacienty jsem rozdělili do skupiny rezistentní a „normální“ hypertenze podle léčby zavedené v momentě přijetí k hospitalizaci. V našem souboru hypertoniků bylo 9,9 % s RHT.
V obou skupinách nebyli významné rozdíly ve věku (68,7:69,2 let) a v pohlaví. Přesto pacienti s RHT trpěli častěji ICHS ( 73,3: 65,0 %), a prodělali infarkt myokardu (IM) (32,1:26,1). Při koronarografickém vyšetření měli postižení více tepen ( 3 tepny 19,2:15,0). Méně často se dosáhlo kompletní revaskularizace (4,2% :7,6%), přestože bylo u nich provedeno více PTCA (38,5% : 33,9%) a současně byli častěji indikováni k CABG i měli již provedenou CABG  v minulosti. Přitom nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly v přítomnosti ani kontrole kardiovaskulárních rizikových faktorů.
Pacienti s rezistentní hypertenzí trpí závažnější formou ICHS, přestože nemají větší výskyt kardiovaskulárních rizikových faktorů (věk, pohlaví, kouření, obesita, hladina lipidů a glykémie..). To může být jednak vlivem samotné zvýšené hodnoty krevního tlaku, ale rovněž i horší spoluprácí a adherencí k léčbě, která bývá u pacientů s rezistentní hypertenzí popisována. Při volbě kombinace antihypertenziv u pacienta s rezistentní hypertenzí by mělo být bráno zvýšené riziko ICHS v úvahu.