VLIV AKUTNÍHO A CHRONICKÉHO PODÁVÁNÍ STATINŮ NA AKUTNÍ ISCHEMICKO/REPERFUZNÍ POŠKOZENÍ MYOKARDU U LABORATORNÍHO POTKANA

ÚVOD. Statiny jsou již řadu let úspěšně používány v primární i sekundární prevenci ischemické choroby srdeční. Je známo, že mají i další účinky, pleiotropní, které jsou nezávislé na snižování hladiny lipidů. Objevení mimolipidových účinků statinů se v posledních letech odrazilo také ve snaze využít je v terapii akutního koronárního syndromu. Cílem této práce bylo zjistit, jak akutní nebo chronické podávaní statinů ovlivní odolnost srdce dospělého laboratorního potkana k akutní ischémii.
METODY A VÝSLEDKY. Sledovali jsme dva různě parametry ischemicko/reperfuzního poškození na dvou různých experimentálních modelech. Na modelu ventilovaného anestezovaného potkana jsme sledovali infarkt myokardu po 40-min regionální ischémií. Statin byl rozpuštěn ve fyziologickém roztoku a podán potkanům žaludeční sondou 30 min před začátkem pokusu. Na izolovaném perfundovaném srdci jsme hodnotili velikost reparace kontraktility po 20-min globální ischémii a použili akutní nebo chronické podávaní statinů. Při akutním podávání byl statin podán do perfuzního roztoku v koncentraci 10 mol/l jenom v  reperfuzi a u chronického pokusu byl potkanům simvastatin podáván v koncentraci 5mg/kg přímo do potravy 14 dní před pokusem. Velikost infarktového ložiska vztažená na velikost levé komory byla u potkanů léčených statinem významně nižší. Akutní podání statinu významně zlepšilo maximální hodnoty reparace kontraktilních parametrů - (+dP/dt)max a vyvinutého tlaku v porovnání s kontrolní skupinou. Chronické podávání statinů nemělo na žádný vliv velikost kontraktilní dysfunkce.
ZÁVĚR. Naše výsledky ukazují, že akutní podaní statinů, na rozdíl od chronického podávaní, má protektivní vliv na velikost ichemicko/reperfuzního poškození. To podporuje myšlenku podávání statinů jako léku první volby při léčbě akutního koronárního syndromu.