PROSPEKTIVNÍ RANDOMIZOVANÉ SROVNÁNÍ LEVOSÍŇOVÉ PROTI BIATRIÁLNÍ ABLACI PRO CHRONICKOU FIBRILACI SÍNÍ

Cílem studie bylo srovnání efektivity jednoho ablačního výkonu pro chronickou fibrilaci síní (CHFS) po levosíňovém (LS) vs. biatriálním (BA) přístupu.
Metodika: Ablace byla provedena u 101 pacientů. Všichni pac měli komplexní ablaci LS a CTI, většina měla abl v CS. Pac randomizovaní k BA přístupu (n=50) měli navíc pravosíňovou(PS) ablaci. Cílové momenty byly izolace PŽ a obnovení SR ablací se snahou zachovat časnou aktivaci ouška(O) LS. Opakovaná ablace mohla být provedena po 6 m. Arytmická zátěž byla hodnocena podle pacientova záznamníku, pravidelných standardních, 24-hodinových a dlouhodobých transtelefonních EKG záznamů. Výsledky: V BA vs. LA skupině: SR byl obnoven ablací u 26(52%) (PS u 4 pac) vs. 23(45%) pac;přidáním propafenonu i.v. a/nebo overdrive stimulací u dalších 4, resp. 8 pac(P=NS). Doba sledování po RFA byla 473±255 vs. 439±260 dnů(P=0,25). Do 40. dne a v intervalech mezi 41-90 a mezi 91-180 dnem po ablaci bylo % zastoupení dnů se SR 65±38 vs. 51±39(P=0,02), resp. 65±42 vs. 58±41 (P=0,19), resp. 73±40 vs. 63±42(P=0,1); počet EKV se nelišil. Po 180. dnu zůstávalo na AA I. či III. třídy 28(56%) vs. 32 (63%) pac. Při 6-měsíční kontrole mělo SR 35 (70%) vs. 29 (57%) pac (P=0,5); výdejová rychlost OLS (cm/s) se zlepšila ze 45±23 na 59±24(P=0,001) resp. ze 44±21 na 54±26(P<0,001); NTproBPN (pg/ml) se snížil z 1166±983 na 431±493, resp. z 1064±762 na 542±739(obě P<0,001); a VO2max (ml/kg/min) se zvýšil z 19,1±6,6 na 22,7±6,6(P=0,006), resp. Z 19,5±7,6 to 21,7±8,8(P=0,04). V celkové době sledování 665±273 dnů se udržoval stabilní SR - po reablaci u 25(50%) vs. 29(57%) pac(P=0,7) - u 88 pac(70 pac bez AA). Závěr: Rutinní ablace PS nesignifikantně zvýšila počet pac se SR obnoveným abl, snížila potřebu reablací a mírně zlepšila objektivní parametry klinického zlepšení. Práce byl podpořena grantem IGA MZ NR9143-3/2007 a grantem IGA MZ NS10261-3/2009.