CHIRURGICKÉ ŘEŠENÍ AORTÁLNÍ STENOZY

Vrozená aortální stenoza je subvalvární, valvární a supravalvární, může být současně na všech úrovních. Subvalvární stenoza je nejčastěji charakteru fibromuskulární membrány. Membránu je možné v celém rozsahu excidovat, současně je nutné provést myektomii. Při hypertrofii svaloviny provádíme myektomii pod komisurou mezi oběma koronárními siny. Tubulární subvalvární stenoza vyžaduje rozsáhlou myektomii. Další možností je plastika záplatou. Při těžké tubulární stenoze může být jedinou možností operace podle Rosse nebo operace podle Konna, při nichž se rozšiřuje výtokový trakt levé komory záplatou a současně se nahrazuje aortální chlopeň autograftem plicnice  nebo umělou chlopní. Subvalvární stenoza je také závažnou komplikací dvojvýtokové pravé komory a defektu atrioventrikulárního septa, kdy se na vývoji obstrukce podílí vrozené morfologické změny atrioventrikulárních chlopní, anomální svalové trámce, hypertrofie septa a materiál užitý k uzávěru septálního defektu. Chirurgické řešení vyžaduje excizi fibrozní tkáně, myektomii a větší záplatu na rozšíření subaortického prostoru. Valvární stenoza. Vrozená valvární stenoza má variabilní anatomii. Chlopeň může být trikuspidální, bikuspidální nebo unikuspidální. Závažnost stenozy závisí na průměru ústí a kvalitě chlopenní tkáně. Chirurgická valvulotomie musí být kombinována se seříznutím ztluštělé dysplastické tkáně z jednotlivých cípů, aby se zlepšila jejich pohyblivost. Supravalvární stenoza je lokální cirkulární zúžení nebo tubulární zúžení.  Klasickou operací je Dotyho plastika spočívající v rozšíření ascendentní aorty záplatou ve tvaru obráceného písmene "Y" z Dacronu, Goretexu nebo perikardu. Výsledky operace vrozené aortální stenozy jsou dobré, ale recidivy po operaci valvární a subvalvární stenozy jsou časté. Alternativou valvulotomie je balonková valvuloplastika. Vypracováno s podporou MZOFNM2005