NOVÉ BIOMARKERY V DETEKCI ORGÁNOVÉ HYPOPERFUZE Z PACIENTŮ V KARDIOGENNÍM ŠOKU

Úvod:
Prognóza pacientů v kardiogenním šoku zůstává i přes pokroky v cílené léčbě, obecné intenzivní péči i čím dál rozšířenějšímu použití mechanických podpor oběhu, nadále vážná. Mortalita těchto pacientů je úzce spjata s rozvojem syndromu multiorgánové dysfunkce (MODS). Časná detekce orgánové dysfunkce je proto nedílnou součástí cílené léčby těchto pacientů. Opírá o stanovení více či méně orgánově specifických molekul neboli biomarkerů. Hladiny některých biomarkerů navíc již v časné fázi onemocnění dobře korelují s celkovou mortalitou a mohou tak pomoci ve stratifikaci pacientů v kritickém stavu. Jedním z nadějných biomarkerů, jenž by v budoucnu mohl najít širší uplatnění, je Glucagon-like peptid-1 (GLP-1). Za fyziologických podmínek je jeho sekrece stimulována neurálními a nutričními podněty v endokrinních L-buňkách umístěných v tenkém střevu. Výrazně zvýšené sérové hladiny lze detekovat velmi časně v případě hypoperfuze gastrointestinálního traktu, která sama o sobě může hrát klíčovou roli v rozvoji a potenciaci multiorgánové dysfunkce. Cílem naší práce bylo proto najít  souvislost mezi zvýšenými hladinami GLP-1 a prognózou pacientů s rozvinutým kardiogenním šokem.

Metody:
Stanovení sérových hladin u 34 pacientů v kardiogenním šoku při přijetí a poté denně po dobu 7 dnů. Korelace těchto hladin s jinými markery systémového zánětu a nemocniční a 90-denní mortalitou.

Výsledky:
Perzistující vysoké hladiny GLP-1 u pacientů v kardiogenním šoku velmi dobře korelují s jejich mortalitou.

Závěr:
Lze předpokládat, že patofyziologie multiorgánového selhání u pacientů v kardiogenním šoku je úzce spjata s hypoperfuzí gastrointestinálního traktu a rozvojem střevní dysfunkce. Stanovení sérových hladin GLP-1 potenciálně umožňuje rychle detekovat postižení střeva, které je jinak na základě běžně dostupných klinických a zobrazovacích metod obtížně hodnotitelné.