PLICNÍ ARTERIÁLNÍ HYPERTENZE U PACIENTKY SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM SE ZACHOVALOU EJEKČNÍ FRAKCÍ

Úvod:
Plicní hypertenze (PH) je syndrom charakterizovaný zvýšením středního tlaku v plicnici nad 20 mmHg, který může vznikat v souvislosti s řadou odlišných onemocnění. Podle etiologie je rozdělena do pěti skupin.

Kazuistika:
Předmětem kazuistiky je 73letá obézní pacientka s arteriální hypertenzí poprvé u nás vyšetřená v r. 2022 pro námahovou dušnost NYHA III. EKG bylo bez pozoruhodností, BNP mírně zvýšené. Echokardiografie ukázala normální ejekční frakci levé komory, dilataci levé síně, hypertrofii septa a vysokou pravděpodobnost PH. Spirometrie byla normální, transfer faktor lehce snížen. V/Q scan byl normální. S ohledem na tyto nálezy byla stanovena pravděpodobná PH 2. skupiny při srdečním selhání se zachovalou ejekční frakcí, pravostrannou katetrizaci pacientka odmítla. Byla nasazena diuretika a posléze i empagliflozin s poklesem BNP, symptomy však přetrvávaly.

Stav pacientky se výrazně zhoršil na přelomu roku 2023 a 2024, kdy byla 3x hospitalizována pro bilaterální kardiální dekompenzaci s převahou pravostranné. Při poslední hospitalizaci byla provedena pravostranná katetrizace s průkazem středně významné prekapilární PH (mPAP 39 mmHg, RAP 10 mmHg, PCWP 6 mmHg, PVR 8,1 W.j.) při zachovalém srdečním výdeji. Byla stanovena diagnóza plicní arteriální hypertenze. Vzhledem k rychlé progresi symptomů a dysfunkci pravé komory byla zahájena dvoukombinace specifické terapie – treprostinil s.c. a sildenafil, později doplněná o ambrisentan. Došlo ke zlepšení stavu pacientky, parametrů pravé komory a normalizaci natriuretických peptidů.

Závěr
Plicní arteriální hypertenze je závažnou skupinou onemocnění s progresivním postižením plicní vaskulatury. V současnosti je toto onemocnění často diagnostikováno u starších nemocných s řadou komorbidit. Specifická terapie u této skupiny nemocných vyžaduje individualizovaný přístup, neboť evidence je zatím omezená.