NOVÁ METODA K HODNOCENÍ ZPOŽDĚNÍ AKTIVACE LEVÉ KOMORY: NEINVAZIVNÍ MĚŘENÍ QLV POMOCÍ UHF-EKG

Cíl: Porovnat zpoždění aktivace levé komory měřené neinvazivně pomocí UHF-EKG s invazivním měřením pomocí LK elektrody (QLV) u pacientů s non-RBBB morfologií podstupujících biventrikulární-CRT.
Metody: Studie zahrnovala konsekutivní pacienty, kteří podstoupili implantaci biventrikulárního CRT ve dvou centrech. Pozice LK elektrody byla klasifikována jako bazální, midventrikulární nebo apikální část laterální stěny LK. Interval QLV byl měřen od začátku nativního QRS do nejstrmější deflekce EGM z implantované LK elektrody. LK zpoždění pomocí UHF-EKG jako interval od začátku QRS do lokálních UHF-ECG aktivací ve svodech V6, V7 a V8. Dyssynchronie levé komory byla vypočítána jako čas od nejčasnější aktivace do nejpozdější aktivace V4–V8 k hodnocení změn po CRT.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno 48 pacientů (75% mužů, věk 67±12 let, LVEF 31±6%, QRSd 167±20 ms); 18 mělo ischemickou kardiomyopatii a 42 mělo Strauss-LBBB. Zpoždění aktivace UHF-EKG ve svodu V8 se nelišilo od QLV v bazálním segmentu (3±14 ms, p=0,052) a silně korelovalo (r=0,86). V midventrikulárním segmentu se QLV nelišilo od UHF-ECG aktivace ve V7 a V8 (–3±17 ms, p=0,18; 4±14 ms, p=0,19) a silně korelovalo pro V7 (r=0,81). V apikálním segmentu se QLV nelišilo od UHF-ECG aktivace ve V6 a V7 (0±17 ms, p=0,92; 6±16 ms, p=0,16) a silně korelovalo s V6 (r=0,84).
U pacientů s QLV<95 ms se LK dyssynchronie po biventrikulární-CRT nezměnila oproti spontánnímu rytmu (35 ± 22 vs. 27 ± 15 ms, p = 0,84), naopak u pacientů s QLV >95 ms se LK dyssynchronie zredukovala oproti spontánnímu rytmu (19±11 ms vs. 89±21, p<0,001).
Závěr: Neinvazivní měření zpoždění levokomorové aktivace pomocí UHF-EKG se shoduje s invazivně měřeným zpožděním LKS, což může mít význam pro klinický osud pacientů podstupujících CRT.