HYPOTENZE BĚHEM ABLACE FIBRILACE SÍNÍ PULZNÍM POLEM, TRVÁNÍ A DISTRIBUCE U RŮZNÝCH REŽIMŮ SEDACE

Úvod: Sekundární post hoc analýza dat z randomizované studie COOPERATIVE-PFA měla za cíl (1) porovnat výskyt hypotenze v jednotlivých fázích ablace fibrilace síní metodou pulzního pole (PFA) při použití konvenční analgosedace (DS), DS s remimazolamem a ketaminem a celkové intravenózní anestezie (TIVA) s propofolem a (2) zhodnotit časové rozložení hypotenzních epizod.
Metody: Do analýzy bylo zařazeno 77 pacientů s paroxysmální nebo neparoxysmální fibrilací síní (věk 63,4 ± 10,7 let, 39 % žen), kteří během zákroku prodělali hypotenzi (systolický TK <90 mmHg). Invazivní měření krevního tlaku bylo zaznamenáváno v minutových intervalech a retrospektivně hodnoceno v pěti fázích ablace. Byla hodnocena relativní doba hypotenze pro jednotlivé fáze výkonu a časová denzita.
Výsledky: V ramenech P a TIVA se relativní čas v hypotenzi významně lišil mezi jednotlivými fázemi zákroku (P: P = 0,03; TIVA: P = 0,048). V úvodní fázi byl podíl hypotenze vyšší v TIVA oproti oběma DS ramenům (TIVA vs. P: 7 % [IQR 17.8] vs. 0 % [IQR 6], P = 0.009; TIVA vs. R: 7 % [IQR 17.8] vs. 0 % [IQR 4], P = 0.012). Naopak při ablaci pravostranných plicních žil byl čas v hypotenzi kratší u TIVA než u DS (TIVA vs. P: 0 % [IQR 12.8] vs. 9 % [IQR 14], P = 0.009; TIVA vs. R: 0 % [IQR 12.8] vs. 8 % [IQR 20.8], P = 0.012). Ve všech skupinách byla časová hustota hypotenze maximální při nebo krátce po prvním ablačním pulzu.
Závěr: Hypotenze během PFA má predikovatelné časové rozložení s vrcholem na začátku ablace, což svědčí pro dominantní vliv sedativního režimu, nikoli samotného ablačního výkonu. Indukce celkové anestezie u TIVA vede k delší hypotenzi před zahájením ablace, zatímco při ablaci pravostranných plicních žil může TIVA snížit její trvání oproti DS.