JEDNOU PACIENT NAVŽDY PACIENT..?

Složitá cesta pacientky K., která se vrací po roce od kritického onemocnění, otevírá diskusi o dlouhodobých dopadech intenzivní péče a roli zdravotnického personálu v podpoře pacientů i po propuštění. Pacientka byla loni přijata na koronární jednotku s akutním koronárním syndromem komplikovaný periprocedurálním STEMI a kardiogenním šokem. Tento kritický stav vyžadoval nasazení mechanické oběhové podpory ECMO. Závažné komplikace včetně ischemie dolní končetiny a sepse při bronchopneumonii prodlužovaly terapii, přesto postupné zlepšení umožnilo odpojení podpory a následný návrat pacientky domů k rodině.

Prezentace přináší osobní pohled pacientky na zkušenost s život ohrožujícím onemocněním a následnou rekonvalescencí. Reflektuje nejen fyzické, ale i psychologické a emocionální výzvy. Důležitou součástí příspěvku je úvaha nad tím, co může tato rehospitalizace znamenat pro nás jako nelékařské zdravotnické pracovníky. Diskutována je potřeba multidisciplinárního přístupu, kontinuální podpory pacientů a důraz na rehabilitaci a kvalitu života po těžkém kardiovaskulárním selhání. Příběh pacientky K. je připomínkou, že léčba nekončí propuštěním a dlouhodobá péče je klíčem ke skutečnému uzdravení.